Pražský Gulliver. Antonín Langweil svým modelem Prahy zastavil čas

Do stroje času v podobě makety historického jádra města lze vstoupit leckde, model Antonína Langweila v Muzeu hlavního města Prahy je však unikátní. Jeho jedinečnost spočívá v detailech, v nichž, jak kdysi řekl německý architekt Ludwig Mies van der Rohe, „se skrývá Bůh“. Umělec zvěčnil miniaturami z lepenky aktuální stav víc než dvou tisíc pražských budov z let 1826–1837; bezmála polovina z nich už nestojí.

Atmosféru přípravných prací popsal Adolf Branald v povídce Dobyvatel: „Jako nezvaný noční návštěvník se Langweil vkrádal do staropražských dvorů a zahrad a měnil se tam v geometra, který za svitu měsíce črtal na papírky záznamy o odvrácených částech fasád...“ Podle skic vytvořil věrné akvarely, jimiž zdi svých domů polepil. Zachytil nejen okna a dveře, ale i popisná čísla, domovní znamení, mozaiku opadané omítky nebo vytlučené prejzové střechy. Zeleň nakadeřil z obarvené vlny, sochy vyřezal ze slonoviny, místo vodní hladiny položil zrcátka.

Malíř Jiří Bouda, který poničený artefakt v letech 1961–1969 pečlivě restauroval, si atmosféru v jeho uličkách, zahradách a dvorech zapamatoval takto: „V masných krámech, které dávno zanikly, visely spařené krávy, maso, které řezníci připravovali, v zahradách opadávaly ze zdí fresky...“

Podle kurátorky Langweilova modelu Kateřiny Bečkové na jednom z dvorků právě stahovali čuníka, na jiném trčel stoh sudů, o zeď se opíral žebřík a vinuly se po ní popínavé rostliny… To byly ony podrobnosti, které prostřednictvím Antonína Langweila zmrazil dotek božího prstu. Problém ovšem tkvěl v tom, že tvůrce postavil svoji Prahu v měřítku 1 : 480 (10 centimetrů představovalo 48 metrů ve skutečnosti), takže délka domů činila v průměru šest centimetrů a šířka uliček jen pár milimetrů. Zájemci si museli připadat jako Gulliver v Liliputu, neboť město zabíralo plochu kolem dvaceti čtverečních metrů, jen milimetrových komínů se na něm ježilo devět tisíc a domovní znamení, sluneční hodiny nebo třeba voliéru s exotickým ptactvem ve Valdštejnské zahradě nemohli postřehnout vůbec.

Celý text Tomáše Čechtického o modelu Prahy Antonína Langweila si přečtěte na ECHOPRIME nebo v tištěním Týdeníku Echo. Objednat si jej můžete zde.