Velký obrat: Polsko se pragmaticky sbližuje s Tureckem

ECHOPRIME

Velký obrat: Polsko se pragmaticky sbližuje s Tureckem
Polské vzdušné síly se řadí mezi hrdé uživatele slavných stíhaček F-16. Foto: US Air Force
Týdeník

Lukáš Visingr

Náš severní soused v květnu avizoval, že koupí turecké bojové drony Bayraktar TB2, které již demonstrovaly svoje schopnosti v několika regionálních konfliktech. Přicházejí i další zprávy, které naznačují velké sbližování Varšavy s Ankarou. Tyto kroky Poláků vyvolaly rozporuplné reakce, dokonce obvinění ze „zrady“ evropské křesťanské civilizace, jelikož Turecko pro ni představuje stále větší hrozbu. Proč tedy vůbec došlo k tomuto velkému obratu? A co z toho vyplývá pro Českou republiku?

Polský záměr pořídit si bezpilotní stroje Bayraktar TB2 znamenal ohromné překvapení, snad i šok, po němž z různých směrů přišla někdy hodně ostrá kritika. Do určité míry se vlastně zopakoval scénář z května 2019, kdy Maďarsko oznámilo, že kupuje turecká obrněná vozidla. Premiér Orbán tehdy čelil obvinění z pokrytectví, protože sice údajně vystupuje jako obránce křesťanství, ovšem uzavírá obchody s islamisty.

Nedosti na tom. Na začátku července dorazily na základnu v Polsku turecké stíhačky F-16, jež se podílejí na ochraně vzdušného prostoru nad Pobaltím. A navíc europoslanci strany Právo a spravedlnost zablokovali rezoluci, jež měla odsuzovat tureckou genocidu Arménů. Začalo se otevřeně hovořit o tom, že se tiše vytváří polsko-turecká strategická aliance, jež (samozřejmě) usiluje o omezení ruského vlivu ve východní Evropě.

Na takové tvrzení může být ještě brzy, ovšem jestliže odhlédneme od ideologie a podíváme se na celou situaci prizmatem realistické geopolitiky, mají Varšava a Ankara skutečně řadu společných zájmů.

Celý text si můžete přečíst na EchoPrime. Nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Předplatit si jej můžete zde.

Foto: Týdeník Echo