„Dostala jsem v práci ultimátum.“ Tlak na očkování vyhnal neočkované do hodinových front

Ve vestibulu pražského Hlavního nádraží se každý den klikatí desítky metrů dlouhá fronta. Lidé tady čekají na jednodávkovou vakcínu proti covidu-19. Jsou to ti, kterým se doposud do očkování nechtělo. Velkou část z nich teď ale donutilo zpřísnění protiepidemických opatření, chtějí normálně chodit do práce a taky cestovat. Kvůli vakcíně jsou tak za současné situace ochotni čekat ve frontě i dlouhé hodiny. Někteří z nich přiznávají, že je vládní restrikce diskriminují, život bez certifikátu o očkování si ale už dál představit nedovedou.

Stovky lidí berou každý den útokem očkovací místo na pražském Hlavním nádraží. To momentálně patří k nejvytíženějším v metropoli. Chodí si sem pro jednorázovou vakcínu Janssen od firmy Johnson & Johnson, kterou tu nabízí na počkání. O víkendu to znamenalo vystát si čtyř až pětihodinovou frontu. Ve všední den je tu fronta o poznání kratší, odpoledne se čeká zhruba okolo hodiny. Z očkovacího místa, nad kterým visí příznačný nápis „východ pro hrdiny s tečkou“, vyjde denně asi 500 lidí. Nemalá část z nich jsou cizinci a především mladí lidé.

Jako hlavní důvod, proč se přišli nechat očkovat, čekající ve velkém uvádí zpřísnění vládních protiepidemických opatření a omezení života, včetně nemožnosti cestování.

Jedna žena čekající na konci fronty například říká, že by bez očkování nemohla ani do zaměstnání, pracuje totiž v gastronomii a zaměstnavatel po ní očkování požaduje. „Dostala jsem v práci ultimátum. Buď budu očkovaná a budu chodit do práce, nebo do práce chodit nebudu,“ svěřuje se žena, která se netají tím, že má fóbii z jehel.

„Nejsem dost silná, abych s tím bojovala“

Podobnou motivaci uvádí i další z čekajících, která hovoří česky, z jejích slov je však patrný východní přízvuk. „Donutilo mě to, že bez očkování nebudu moct nikam jít a za chvíli ani pracovat. Nejsem z toho nějak extra šťastná. Vláda porušuje naše práva a jde o velkou diskriminaci, ale myslím si, že nejsem dost silná na to, abych s tím bojovala. Mám ráda to, co v životě dělám a bez očkování to dělat nemohu,“ říká. Živí se totiž jako zpěvačka a s blížícími se vánočními svátky má naplánovanou spoustu koncertů, o které nechce přijít.

Mladý muž opodál naopak hlásí, že nechat se očkovat je jeho svobodná volba: „Mě nic nedonutilo. Já jsem si vesměs řekl, že kolektivní imunita je dobrá věc, takže bych se měl aspoň nějakým způsobem pokusit k tomu přispět.“ Drtivá většina lidí, se kterými autor článku mluvil, hovoří nicméně o tom, že v jejich rozhodování hrály přísné restrikce pro neočkované klíčovou roli.

„Zatím čekáme krátkou dobu, asi tak dvacet minut, očekávali jsme ale tak tři hodiny,“ popisuje jeden ze členů malé skupinky známých stojících zhruba uprostřed zástupu. „Je to rozhodně vládními opatřeními, ale šel bych i bez toho. Byl jsem rozhodnutý už dávno, ale kvůli lenosti jsem to oddalovat. Nepotřeboval jsem to. Myslím si, že to nepotřebuji ani teď, ale co se dá dělat,“ přiznává trochu rozpačitě.

Další z čekajících je dívka, která musela kvůli svému autoimunitnímu onemocnění podstoupit ještě před samotným vpichem podle svých slov asi dvoudenní proceduru injekcí a vitamínů. Z očkování měla kvůli své nemoci strach, nakonec jí ho ale doporučila neuroložka. „Patřím do ohrožené skupiny, protože mám roztroušenou sklerózu, což je autoimunitní onemocnění. Sice nevím, jaké to na mě bude mít účinky, ale doufám, že aspoň nějak přispěju, pro dobro všech. Jsem ráda, že jdu zatím jenom na tu jednu,“ říká.

Ochota lidí nechat se očkovat v posledních dnech roste, a to zejména v souvislosti s dalšími a dalšími restrikcemi, které se s podzimem začaly znovu kupit. Pracovníci očkovacího místa na pražském hlavním vlakovém nádraží denně asi 500 lidí. Očkování tu provozuje Fakultní nemocnice Bulovka. Kdo se chce nechat očkovat, musí si s sebou kromě trpělivosti i kartičku zdravotní pojišťovny, občanský průkaz, cizinci pak pas.