Křesťanům začíná advent, Židům chanuka

Začíná vánoční čas, dnes je první adventní neděle. Na adventním věnci lidé zapálí první ze čtyř svíček. Dříve advent býval dobou duchovní přípravy na Vánoce, dobou rozjímání a dobročinnosti, nyní je pro značnou část lidí ale spíš obdobím nakupování dárků. Dnes zároveň začíná osmidenní židovský svátek chanuka, známý jako svátek světel. Letošní svátky však budou opět ovlivněny epidemií koronaviru, vláda tento týden zakázala konání vánočních trhů.

V Česku už podruhé advent ovlivní epidemie koronaviru a omezení, která mají šíření viru zpomalit. Vláda v demisi s vyhlášením nouzového stavu zakázala konání vánočních trhů s výjimkou prodeje stromků a kaprů.

Ještě před jejich zákazem mnozí organizátoři avizovali, že omezí kulturní program nebo nebudou slavnostně rozsvěcet vánoční stromy tak, aby zbytečně nelákali velké množství lidí. Plánovali ale otevření prodejních stánků i provoz dalších atrakcí či doprovodný program.

První adventní neděle se označuje železná, druhá bronzová, třetí stříbrná a čtvrtá zlatá. Slovo advent pochází z latinského adventus, tedy příchod. Pro křesťany první adventní neděle připomíná příchod Ježíše Krista. Věřící přinášejí věnce do kostela, kde je kněz požehná. I přes omezení mohou stále lidé přijít rozjímat na roráty, což jsou ranní mše ke cti Panny Marie. Začínají brzy ráno ještě za tmy a v některých kostelích jsou slaveny jen při svíčkách.

V Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze se budou staročeské roráty konat ve všední dny vždy od 06:30, každou sobotu v 07:00 se v adventní čas konají roráty v kapitulním kostele Všech svatých na Pražském hradě. Chystají je ale farnosti po celé republice, například římsko-katolická farnost v Brně-Žabovřeskách organizuje každé adventní úterý v 06:30 roráty s dětmi.

První počátky slavení adventu se objevily v jižní Galii a ve Španělsku koncem 4. století. Od 12. století se stal začátkem liturgického roku. Rozsvícení svící na adventním věnci nepřímo navazuje na židovskou tradici starou 2000 let – na slavení svátků světel zvaných chanuka. Na židovských chanukových svícnech se rozsvěcuje postupně osm světel.

Historie adventního věnce sahá do 19. století, kdy ho poprvé v Hamburku vytvořil protestantský teolog Johannes Wichern. Kruhový tvar představuje boží věčnost, jednotu, vzkříšení a věčný život a společenství. Věčně zelené rostliny jsou symbolem života, nezničitelnosti, stálosti ve víře a také věčnosti.

Další aktuální platná omezení proti šíření koronaviru se týkají hromadných akcí. Na kulturní představení, sportovní utkání a vzdělávací akce smí od pátečního večera maximálně 1000 sedících lidí, a to očkovaných nebo po prodělání covidu-19. Na další akce typu spolkových akcí, oslav, večírků či plesů pak smí maximálně 100 lidí.

Židé slaví osmidenní svátek světel

Dnes také začíná osmidenní židovský svátek chanuka, svátek světel. Vrchní pražský rabín David Peter zapálí první chanukovou svíci v 18:00 v Památníku ticha na pražském nádraží Bubny. Setkání nazvané Světlo pro vítězství završí letošní vzpomínkový cyklus k 80. výročí zahájení deportací Židů z českých zemí.

Chanuka připomíná zázrak při opětovném vysvěcení jeruzalémského chrámu po povstání Makabejských ve druhém století před našim letopočtem. Podle tóry našli Židé v chrámu jen jednu zapečetěnou nádobku s olejem, díky které by chrámový svícen hořel jen jediný den. Nakonec ale zázračně vydržel plát osm dní, během kterých byl připraven a posvěcen nový olej.

Termín chanuky, která je jedním z takzvaných vysokých svátků židovské tradice, je vůči běžně používanému kalendáři pohyblivý. Letos začíná poslední listopadovou neděli a končit bude v pondělí 6. prosince.

Nejznámějším chanukovým předpisem je zapalování svícnu chanukia, který má osm ramen pro osm svíček v jedné řadě a jedno rameno oddělené pro pomocnou svíci zvanou šamaš (sluha). Svíčky se zapalují postupně, každý den vždy o jednu víc. Obecně méně známou tradicí je hra s čtyřhrannou káčou zvanou drejdl, na které jsou napsána čtyři písmena hebrejské abecedy. Hráči v ní hrají o drobné mince.

Chanuka má i svá typická jídla. Jsou jimi koblihy a placky podobné bramborákům. Příprava obou pokrmů vyžaduje velké množství oleje, čímž odkazuje na zázrak v jeruzalémském chrámu.