První středověká morová rána přišla také z Číny, říká historik medicíny

ECHOPRIME

První středověká morová rána přišla také z Číny, říká historik medicínyEchoprime
Petr Svobodný Foto:

Foto: archiv

3
Domov
Zuzana Kaiserová
Sdílet:

Kolik svobody jsme ochotni obětovat, abychom se ochránili před nákazou? Každá společnost má hranice nastavené jinak. Ve Francii se v 18. století střílelo, když někdo utíkal z morové karantény, Britové se proti tomu vzepřeli. Češi jdou spíš francouzskou cestou, vysvětlení sahá až k Josefovi II., říká historik medicíny a ředitel Ústavu dějin Univerzity Karlovy Petr Svobodný.

Co vás jako člověka, který se zabývá historií medicíny, napadlo, když jste viděl, co se na začátku letošního roku dělo v čínském Wu-chanu?

Já jsem to jako většina lidí zprvu zlehčoval, nepředpokládal jsem, že by věci mohly dojít tak daleko. Když ale začalo přituhovat, tak to ve mně jako v historikovi medicíny vyvolalo určité asociace. První středověká morová rána přišla také z Číny, také byla poprvé zaznamenána v provincii Chu-pej a shodou okolností se do Evropy dostala také přes Itálii. Ta současná epidemie ale v člověku vyvolává ještě další konotace, připomíná mu různá administrativní opatření, kterými se úřady snažily nákaze čelit. Už při první vlně pravého černého moru v polovině 14. století vznikl dodnes používaný výraz karanténa. Pochází ze slova čtyřicet, takovou dobu musely lodě podezřelé, že přivážejí nákazu, zůstat na moři, než se ukázalo, jak se věci mají. I na pevnině se lidé izolovali: nejdřív jednotlivci, pak domácnosti, domy, čtvrti, regiony a celé země.

Měla ta administrativní opatření nějaký hmatatelný efekt?

Karanténování bylo jediné, co alespoň trochu fungovalo. Na druhou stranu názory na to, co všechno si úřady mohou dovolit, se různily. V tomto ohledu je hodně zajímavá poslední morová rána, která Evropu zasáhla v roce 1722. Francie tehdy zavedla hodně drastická opatření. Například přístav Toulon, jedno z epicenter nákazy, byl odříznut příkopy. Hlídali ho vojáci, kteří měli povolení střílet. V té době schválil také londýnský parlament karanténní zákon, který měl zemi chránit před nákazou, ale lidé se vzbouřili, střední stavy a bohatí obchodníci sepsali petici, že nechtějí jít cestou takových restrikcí, že se karanténa nesmí udržovat vojenskou silou a že francouzská opatření jsou projevem francouzského despotismu. A uspěli.

Celý rozsáhlý rozhovor si můžete přečíst na Echoprime.

Foto:

pouták

Petr Svobodný (1958) vystudoval historii na Filozofické fakultě UK, pracoval v Ústavu dějin lékařství 1. lékařské fakulty UK, od počátku 90. let působí v Ústavu dějin UK a Archivu UK, v současné době jako ředitel. Je autorem několika knih o dějinách českého lékařství a o pražských nemocnicích.

 

Sdílet:

Hlavní zprávy

×

Podobné články