Německý kancléř Scholz využil návštěvy v Praze k programovému projevu. Dva body v něm stojí za bližší pozornost

Jeden z nadhozených problémů je otázka jednomyslnosti v rozhodování Evropské unie. Zdánlivě se to zdá rozumné řešit. Zvláště po případném rozšiřování unie se zvyšuje pravděpodobnost, že jeden ze států bude některé rozhodnutí ostatních vetovat, nebo, jak řekl kancléř, ostatním bránit v rozvoji. Ale při bližším pohledu se zdá, že opatření Unie se týkají především nejrůznějších omezení a zákazů, korektně řečeno regulací. Zvláště v souvislosti s covidem a nyní s válkou se však ukazuje, že decentralizované pozitivní reakce na nové problémy naštěstí z principu příliš regulovat nelze, zatímco dodatečné regulace pak slouží spíše k prosazování různých parciálních zájmů. Výsledkem jsou převážně poruchy.

Kancléř tedy navrhl zrušit princip jednomyslnosti při rozhodování ve dvou oblastech. Chce především jednomyslnou zahraniční politiku Unie. Může to vypadat jako rozumný požadavek, ovšem kdyby to nenavrhoval stát, jehož dlouhodobý a tvrdě v Unii prosazovaný koncept zahraniční politiky se ukázal být jednou z největších blamáží v evropských dějinách. Druhá oblast má být otázka lidských práv, tedy bezbřehý a rozmazaný pojem, který ale může být použit při vhodné interpretaci k nátlaku nebo přímo persekuci nepohodlného ideového nebo mocenského protivníka. Navíc s pomocí nepozorovaně vytvořené mocné instituce tzv. nezávislého, ale přiměřeně aktivistického soudu. Pozorujeme to již delší dobu v přímém přenosu na přetahované Německa s Polskem.

Možná to zní kacířsky, ale jednomyslnost nejen není potřeba, nýbrž není ani žádoucí. Budoucnost pokročilého civilizačního modelu křesťanské, nebo pořád ještě spíše euroamerické civilizace, je zjevně jen v razantní decentralizaci a upřednostnění přirozeného vývoje. Modelem budoucnosti je přitom jako vždy moderní armáda. Pokusy posledních opor dožívající centralizované technokratické civilizace s jejími mylnými předpoklady, že život lze převést na jednoduchý společný jmenovatel, ať se to jmenuje CO2 nebo sofistikovaněji číselný ukazatel kvality života, zjevně končí. Ironií osudu poslední pokusy o resuscitaci osvícenských modelů společnosti přicházejí od matematických a počítačových mágů. U nás v tom máme moderní tradici v linii Šik – Komárek – Piráti. Společným jmenovatelem zdroje těchto pokusů je absence vzdělanosti, kulturního základu, duchovní dimenze.

Druhý ze zajímavých Scholzových bodů byl navržen v souvislosti s válkou na Ukrajině. Unie by měla koordinovat pomoc napadenému státu, a Německo by se ujalo oblastí dělostřelectva a protiletecké obrany. Tedy dvou rozhodujících pilířů ukrajinské obrany, které se právě Německo snaží již půl roku blokovat. Razantní vstup Spojených států a Británie dodáním moderních technologií především pro dělostřelectvo výrazně změnil situaci na bojišti. Zdá se tedy, že možnost vítězství Ukrajiny nad Ruskem nebo dokonce poválečné spojenectví Ukrajiny s Polskem je již nyní pro Prusko noční můrou.

Skutečnost, že podobné programové návrhy přednesl německý kancléř právě v Praze a navíc na Karlově univerzitě, je možná jen necitlivostí, ale možná záměrnou neomaleností.