Trianon sebral Maďarům dvě třetiny území. Trauma ovlivňuje politiku Budapešti dodnes

Trianon sebral Maďarům dvě třetiny území. Trauma ovlivňuje politiku Budapešti dodnes
Rozdělení Rakouska-Uherska po první světové válce podle smluv dojednaných na Pařížské mírové konferenci Foto: Wikimedia Commons AlphaCentauri
Svět

HISTORICKÉ TRAUMA

Echo24

Šok a pocit křivdy – takové reakce vyvolala u Maďarů mírová smlouva, kterou jejich zemi předložily vítězné mocnosti po první světové válce. Na základě dokumentu podepsaného 4. června 1920 v paláci Velký Trianon ve Versailles přišlo Maďarsko o dvě třetiny území z dob Rakouska-Uherska a více než tři miliony Maďarů se ocitly za hranicemi země. Trauma z rozdělení národa ovlivňuje maďarskou politiku dodnes.

Trauma z rozdělení národa není ani po 100 letech zcela zhojeno. Zájem o maďarskou menšinu žijící za hranicemi země je i pro současné maďarské politiky samozřejmou agendou, což ovšem okolní státy někdy přijímají s nelibostí. V roce 2010 byl 4. červen maďarským parlamentem prohlášen za „den národní soudržnosti“. V sousedních zemích, které Trianonskou smlouvou získaly části území historických Uher, vyvolal tento krok vlnu nevole a protestů, neboť za ním viděly revizionistické nároky Maďarska.

Podle odhadu maďarských úřadů žije dnes mimo Maďarsko asi pět milionů lidí hlásících se k maďarské národnosti. Nejvíce jich obývá západ a centrální část Rumunska, jih Slovenska a severosrbskou Vojvodinu. Oficiální údaje těchto států uvádějí v souhrnu asi 2,5 milionu osob.

Mírová smlouva s Maďarskem byla navržena podle obdobného dokumentu podepsaného v září 1919 s Rakouskem. Oba státy byly považovány za nástupce Rakouska-Uherska a tomu odpovídaly i tvrdé podmínky, jež jim státy Dohody předložily.

Trianonská smlouva zavázala Maďarsko k uznání států vzniklých po rozpadu habsburské monarchie a k placení válečných reparací. Zároveň mu byl stanoven strop na velikost armády, která mohla mít maximálně 35.000 mužů a nesměla disponovat letadly, tanky ani těžkým dělostřelectvem.

Nesrovnatelně větší ranou však pro Budapešť byla ztráta velké části území předválečného Uherska. Nové hranice přitom ne vždy respektovaly etnické složení obyvatelstva a jejich vytyčení bylo v takových případech motivováno hospodářskými a vojenskými zájmy sousedních zemí. Ve výsledku se zhruba tři miliony etnických Maďarů ocitly za hranicemi své země, a to i v případech, kdy na postoupeném teritoriu tvořili kompaktní většinu.

Československo získalo z někdejších Uherska Podkarpatskou Rus a území Slovenska. Rozsáhlé územní zisky zaznamenalo také Rumunsko, jež si připojilo oblast Sedmihradska a část Banátu. O něj se Rumunsko podělilo s Královstvím Srbů Chorvatů a Slovinců, ke kterému bylo kromě toho připojeno také Chorvatsko-Slavonsko. Malý teritoriální zisk si připsalo i Rakousko, a to v podobě části Burgenlandu. Po vypořádání všech nároků se maďarské území smrsklo z předválečných 280.000 na 93.000 kilometrů čtverečních a nový stát měl necelých osm milionů obyvatel namísto někdejších osmnácti.

Podmínky míru vnímala maďarská veřejnost jako nespravedlivé a ponižující. Jejich stát ke všemu přišel o velkou část své hospodářské základny a nebylo vůbec jisté, zda bude ekonomicky životaschopný. Po revizi trianonské smlouvy proto volaly prakticky všechny politické síly v Maďarském království. Požadovali ji jak konzervativci, kteří maďarskou politiku ovládli ve 20. letech, tak i krajní pravice, jež se s konzervativci střídala u moci v následujícím desetiletí.

Snaha o revizi versailleského mírového systému přivedla Budapešť ke spolupráci s fašistickou Itálií a Hitlerovým Německem. Díky tomuto spojenectví získalo Maďarsko na podzim 1938 zpět jižní Slovensko a část Podkarpatské Rusi, kterou v následujícím roce připojilo celou. V létě 1940 pak Budapešť získala zpět severní část rumunského Sedmihradska. Ze zmíněných zisků se však Maďarsko netěšilo dlouho. Po druhé světové válce se rozsah jeho území vrátil do hranic z roku 1937.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.