K rozhovoru s režisérem nového filmu Zpráva

NÁZORY ČTENÁŘŮ Posílám poznámky k článku Řada lidí si Slovensko za války idealizuje. Wetzlera a Vrbu vymazali komunisté, říká režisér Bebjak

Na paměť obou statečných uprchlíků se už několik let (s výjimkou pandemie, kdy byl zčásti nahrazen online komunikací) koná v létě Pochod Vrba-Wetzler z Osvětimi do Žiliny (viz o něm podrobnosti v časopise „Slovo z Jeruzaléma“ vydávaném českou pobočkou Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém, např. v posledním vydání ze září 2021 na str. 20-21, ale i ve starších ročnících). Při pochodu dostupném pro všechny zájemce se vytváří pozoruhodné vnitřní společenství a sbližování účastníků, trasa se postupně mění v naučnou stezku s informačními tabulemi a města a obce ležící na trase si spoluprací s účastníky a akcemi provázejícími pochod zvyšují kulturní profil.

Vzhledem k blednutí nebo záměrnému potlačování vzpomínek na fašismus na Slovensku, o čemž se rozhovor s režisérem filmu Peterem Bebjakem zmiňuje s varovnou připomínkou tehdejší arizace a nynějšího vzestupu Kotlebovců a antisemitských projevů, by bylo podle mne záhodno - a zejména právě na Slovensku - vrátit do kin a hlavních televizních programů film „Obchod na korze“ a do vydavatelských plánů redakcí a nakladatelství reedice solidních dokumentárních a literárních prací na toto téma a zaměřit se i na novou kvalitní související tvorbu, vzpomínky přeživších apod. Ve spolupráci s redakcí zmíněného časopisu, křesťanskými organizacemi podporujícími Izrael a s židovskými obcemi by též bylo správné věnovat pozornost osobám a rodinám, které za války Židům s nasazením vlastního života pomáhaly, mnohdy je uchránily před smrtí a staly se případně (jako např. potomci evangelických zemanů Ostroluckých, viz vzpomínkovou knihu Ing. Jána Ostroluckého „Pamätný kameň“, kterou vydal Křesťanský sbor Ostrava-Kunčičky) po válce držiteli izraelského ocenění „Spravedlivý mezi národy“, jehož se v mezinárodním měřítku dostalo třeba známému obětavému německému podnikateli Oskaru Schindlerovi.

Článek se též zmiňuje o nedůvěře a pochybnostech, které mohla případná popularizace útěku obou hrdinů a jejich hrůzných zjištění o Osvětimi v aktuální době vyvolat. To mohu potvrdit na základě vyprávění již zesnulého kazatele Církve bratrské ThDr. Karla Sity. Byl jako mladík totálně nasazen v Německu a během té doby mu ubytováním i jídlem pomáhala řada upřímných německých křesťanů. Jednou jej pozval na nedělní oběd jistý kazatel se svou rodinou. Při rozhovoru u stolu se Karel zmínil o vypálení Lidic. Pro farářovy - i když to nebyli žádní nacisté ani kolaborantští tzv. němečtí křesťané - to byl naprostý šok a radikálně odmítli tomu věřit; natolik byli i oni zpracováni Goebbelsovou propagandou. Mladík z Čech tím byl tak otřesen, že přestože se mu žaludek svíral hlady, vstal od jídla a utekl z pohostinného domu...