Maxipes Fík a Pan Tau na Kampě. Muzeum vystavuje díla ilustrátora Jiřího Šalamouna

V Muzeu Kampa startuje výstava děl výtvarníka Jiřího Šalamouna, kterého si Češi spojí především s ilustracemi Maxipsa Fíka, jichž je autorem. Šalamoun vytvořil také ilustrace Pana Tau nebo Hobita. Výstava představí průřez tvorbou tohoto výtvarníka a autora mnoha grafických listů, plakátů, knižních ilustrací a výtvarných návrhů k animovaným filmům. Bude otevřena od 17. července do 30. září a jmenuje se Jiří Šalamoun: Kdo neviděl, neuvěří! To mi věřte! Podle předsedy správní rady muzea a europoslance Jiřího Pospíšila je výstava logickým pokračováním jeho dřívějších aktivit.

„Muzeum Kampa v minulosti věnovalo slavným českým ilustrátorům už několik výstav,“ řekl Pospíšil deníku Echo24 při novinářském představení výstavy. Připomněl dřívější s díly Adolfa Borna a Josefa Lady. „Zapadá nám to do konceptu, je tu už asi čtvrtá pátá taková výstava. Je určena nejen fajnšmekrům úzkého okruhu, ale také všem Čechům, protože Šalamounova díla každý zná a možná si ani neuvědomuje, že je to Šalamoun. Každý z nás známe jeho ilustrace večerníčků. Já jsem kupříkladu na Maxipsu Fíkovi vyrostl. Myslím, že pro mnohé Čechy bude překvapivé, co všechno je Jiří Šalamoun a co všechno je jeho dílem,“ doplnil Pospíšil.

Šalamounova výstava zaplňuje dvě patra muzea. Jedno z nich je věnované rozličné tvorbě, doplněna je několika autorovými výroky na životní témata. Druhé patro obsahuje především tvorbu pro děti, filmové plakáty a jedna místnost je téměř celá věnována právě Maxipsu Fíkovi.Dobrotivý mluvící pes z kresleného animovaného večerníčku si za posledních 40 let získal oblibu, proto mu v autorově doposud nejrozsáhlejší retrospektivní výstavě věnovali autoři podstatnou část expozice.

Šalamoun ale byl výtvarníkem řady dalších animovaných filmů, vytvořil desítky volných litografií a plakátů a vydal také dvě sbírky básní a jednu sbírku záznamů snů. Graficky upravil a svými obrázky doprovodil více než stovku knih publikovaných nejen v ČR, ale také v Německu či v Polsku. Patří k nim například Poslední Mohykán J. F. Coopera, Kronika Pickwickova klubu Charlese Dickense, Hobit J. J. R. Tolkiena, Pohřební písně J. J. Ryby či Vraždy v ulici Morgue E. A. Poea. Právě kriminální a hororový žánr, tajemno a magie patří mezi autorova nejoblíbenější témata, která se objevují i v jeho autorských knihách a volných litografiích, často zpracovaných formou komiksu.

Silnou ingrediencí Šalamounových ilustrací je humor, někdy trochu poťouchlý, je tu i skepse a zároveň nadhled nad malichernostmi života, velkorysá fantazie i pedantský cit pro detail. V Šalamounově osobitém rukopisu se mísí spontaneita dětských kreseb s naivní sentimentalitou lidových malůvek a s přímočarostí tabulí kramářských písní. S výstavou vychází i monografie Nic k zahození, která podává přehled o Šalamounově díle, přináší průřez autorovou tvorbou s přihlédnutím k vzájemným inspiracím a impulsům mezi ilustrací, grafikou a filmem.