Týdeník Echo: Autobiografie Allena, miliardy za nicnedělání a neomarxista v čele FF UK

Z obálky nového čísla Týdeníku Echo se dívá Woody Allen, světová celebrita, jež o sobě v právě vydané autobiografii prohlašuje, že žije životem středních vrstev. Sotva se kniha objevila na americkém trhu, přečetl ji Martin Weiss a představuje ji čtenářům. Marnotratné rozhazování miliard Babišovou vládou analyzuje Lenka Zlámalová.

A Daniel Kaiser pořídil na Filozofické fakultě UK rozhovor s jejím děkanem, jenž odmítl uctít památku Milady Horákové slovy „Zavražděna komunisty“ a sám se deklaruje za postmarxistu.

Ondřej Šmigol si všímá posunu britské pravice doleva, Ondřeje Štindla zaujal nový australský film Než skončí léto a Jiřího Peňáse zase chebské mažoretky, jimiž je okouzlen už od puberty. O tom, co se dělo a děje s istanbulským kdysi chrámem a později muzeem, unikátní stavbou známou v celém světě jako Hagia Sofia, píše Marian Kechlibar.

„Woody Allen není literární nováček,“ připomíná Martin Weiss v článku Vyřizování účtů, „jeho povídky vyšly i česky. Jeho vzpomínky jsou stylistickým hybridem. Většinou jde o konverzačním tónem vyprávěné, víceméně chronologicky pojaté vzpomínání na jeho vyrůstání, filmovou práci a lidi, které potkal. Občas přejde do obsedantního žertování, jež známe od neurotických hrdinů jeho povídek a filmů. Někdy je až neuvěřitelně špatné (,Dívat se přes oceán na obzor nebylo pro mě. Upřímně řečeno se mi ten obzor ani nelíbil, i když jsem se k němu nikdy nedostal tak blízko, abych si ho mohl pořádně prohlédnout‘). Portréty známých osobností ze světa showbyznysu, s nimiž se Allen potkal, se čtou lépe a čtenář ocení, jak je Allen velkorysý a vděčný.“

„Vláda Andreje Babiše se rozhodla,“ říká Lenka Zlámalová, „že bude za desítky miliard korun nových státních dluhů udržovat umělou zaměstnanost. Více než 711 tisícům lidí, kteří seděli doma na speciální koronavirové pomoci Antivirus, bude vyplácet částky, které jsou výrazně vyšší než regulérní podpory v nezaměstnanosti. Lidé tak budou dostávat podstatně víc peněz, než kdyby byli propuštěni. Statistiky budou vykazovat nízkou nezaměstnanost.“ Do konce června tento nápad vyšel na víc než 14 miliard korun.

Michal Pullmann, nástupce Josefa Jungmanna, Jana Gebauera či Josefa Pekaře v děkanském křesle pražské filozofické fakulty, syn luteránky a komunisty, mimo jiné vzpomíná na své dětství v SSSR: „V Moskvě jsme občas strach měli, když jsme třeba viděli, že byl někdo za naší nepřítomnosti u nás v bytě. Občas jsme měli tajnou prohlídku, což se poznalo z toho, že věci pak byly narovnané jinak. Nedávali si pozor. Dokonce jsme věděli, která sousedka na nás byla nasazená, protože si u nás jednou zapomněla tašku. To nebylo příjemné.“

Nové číslo Týdeníku Echo můžete číst již nyní elektronicky. Od čtvrtka je pak k dostání i v prodejnách tisku.