S bijcem muslimů premiér netančí

Vypadá tak parlamentní peklo? Leckterému politikovi mohou dnešní haagské Generální stavy, úctyhodná instituce s kořeny až v 15. století, připadat se svou dolní komorou, do níž se letos ve druhé půli března dostalo ve volbách 17 stran, jako noční můra, se kterou lze jen těžko vládnout. Tak by ale uvažovali hlavně Nenizozemci.

Sami obyvatelé „Nízkých zemí u moře“ se na svůj partajní babylon dívají povětšinou přívětivěji. Jde prý o znak vitality. Každému podle jeho gusta. „Je to vrchol demokracie… Čím víc, tím líp,“ říká vítěz voleb a dosavadní premiér, konzervativec a šéf strany VVD Mark Rutte (54), který obratem začal rozhovory o svém v pořadí už čtvrtém kabinetu.

Vládne od roku 2010, a když uspěje a vydrží do příštího léta, stane se nejdéle sloužícím premiérem v historii Nizozemska. Už teď je téměř ikonou a jeho krajané, novináři a politologové v biografiích a bezpočtu textů mudrují nad jeho úspěchem. Vážněji jím neotřásl ani čas korony s násilnými protesty, ani obří skandál s přídavky na děti, který vedl k ožebračení mnoha rodičů i lidským tragédiím. A kvůli němuž dva měsíce před parlamentními volbami padla letos v lednu vláda. Po Ruttem to však jen sklouzlo jako vejce na pánvi. Jako obvykle. I proto se mu říká Teflonový Mark.

Do práce jezdívá Mark Rutte na kole, když spěchá, rád sedne za volant svého 22 let starého saaba, bydlí v běžném bytě v Haagu – až nedávno, šušká se, si prý koupil něco lepšího. Trochu neuchopitelný (teflonový) je i jeho privátní život. Kdysi chtěl být pianistou, ale vystudoval historii a nějaký čas byl manažerem v Unileveru. Je svobodný, bezdětný. Když onehdy utrousil, že by chtěl být bisexuálem, bylo to snad jen proto, jak dodal, že by tak za sebou sjednotil víc lidí. Je skromný a také, říká, „muž zvyků a tradic“, to vše se v jeho zemi cení.

Celý text si můžete přečíst na Echoprime. Nebo v tištěném vydání týdeníku Echo. Předplatiti si jej můžete zde.