„Šlápněte někomu na krk.“ Co může Fialův kabinet udělat proti rekordní inflaci

Meziročně inflace v dubnu stoupla o 14,2 procenta, i meziměsíční číslo (1,2 procenta) je vysoké. Boj s inflací už jsme prohráli, oznámil minulý týden hlavní ekonomický poradce českého premiéra Štěpán Křeček. Na jak dlouho? Kdo nebo spíš co za tu vysokou inflaci může? A hlavně co se vládě nabízí za možnosti proti vysoké inflaci teď dělat?

Do Salonu Echa o tom vedle Křečka přišli diskutovat jeho kolegyně z vládního poradního týmu Helena Horská, nezávislý ekonom Karel Kříž s minulostí v Ekonomickém ústavu ČSAV a Milan Smutný, dlouhá léta mluvčí Škody Mladá Boleslav, dnes v think-tanku Realistická energetika a ekologie.

Jaké položky ženou českou inflaci nejvíc?

Horská: Nejrychleji zdražují pohonné hmoty, téměř o 50 procent v meziročním srovnání, a podobně překotně i další položky: mouka, mléčné výrobky, náklady na bydlení včetně energií. Domácnosti sice pohonné hmoty trápí, ale důležitější pro ně nakonec budou ceny energií. Zatímco místo auta leckam dojedete hromadnou dopravou, domácnost si příští zimu nějak vytápět budeme muset. Z pohledu domácností vidím jako nejvážnější energie a hned za nimi potraviny. Pak je tu makroekonomický pohled. Tvrdím, že to není jen dovezená inflace, ale minimálně z poloviny inflace upečená doma. Probublávala už před covidem. Přehřátý trh práce, to jest dramatický růst mezd neodpovídající produktivitě práce; i trh nemovitostí vytvářel inflační tlaky už před rokem 2020. Dnes kdyby v České republice nebyla domácí kupní síla, tak s prominutím nemáme vykoupené letní zájezdy na dovolenou už v průběhu dubna, což teď máme. Nerostly by o tolik ceny v restauracích. Oděvy se u nás taky zdražují rychleji než jinde v Evropě. Zkrátka se dnes rozpouští odložená spotřeba, před níž jsme varovali za covidu. Tehdy vláda plošně přestimulovala poptávku, což nutně vedlo k růstu cen. Současně ale říkám, že časem i u nás v inflaci začne převládat ta nákladová, chcete-li dovezená složka v cenách energií, bydlení a pohonných hmot. Pro domácnosti bude velmi tíživé to ustát, hlavně pro ty, které nemají rezervy nebo vyšší příjmy.

Křeček: Zatím jen u potravin se inflace dotkla úplně všech. U energií pořád ještě platí, že desítky procent našich spoluobčanů si cenu včas zafixovaly a o drahém plynu nebo elektřině zatím spíš čtou v novinách. Pro většinu z nich to problém začne být v první polovině příštího roku, kdy teprve skokové nárůsty zasáhnou veškeré obyvatelstvo. Také u pohonných hmot má většina lidí volbu – může víc jezdit hromadnou dopravou. A spousta lidí bydlí ve vlastním. Ovšem u potravin se inflaci nevyhne nikdo. Dnes vyšla zpráva, že ceny zemědělských výrobců rostou nejrychleji od roku 1992, tedy od doby, kdy se cenový index vůbec začal vytvářet. Co teď zažíváme s potravinami, je něco nevídaného. Inflace se stává étosem naší doby. Zdražování je už natolik hromadným jevem, že se zkrátka utrhla lavina.

Smutný: Podle mě je v české inflaci klíčový pohon cena elektřiny. My si v republice elektřinu vyrábíme za velmi přátelské ceny, dosud hlavně díky uhlí. Ale jak známo, prodává se za přivezenou cenu unijní burzy s elektřinou v Lipsku.

Kříž: Já bych důvody inflace dělil na tři: Green Deal, covid a s ním spojená rozpočtová expanze, válka. Začnu od konce. Ten válečný faktor nevidím jako ekonom pro nás zatím tak dramaticky: Rusko energie dodává každému, kdo platí, dokonce i Ukrajině. To patří k paradoxům této války. Ano, ta válka trhy vystresovala, ale v zásadě nezměnila. Kdo si kolik ropy nebo plynu objedná, ten je dostane. Sankce uvalují Evropská unie a anglosaské země, ale vlastně se na dovozu energií do EU nic nezměnilo. S jedinou výjimkou zemědělských velkoobjemových komodit, jako je obilí, slunečnicový olej a podobně, vinou zablokovaných ukrajinských přístavů. To neznamená, že válka tu inflaci ještě nepopožene. Stát se to může hlavně přerušením dodávek ropy nebo plynu, ale za tím by byla spíš Ukrajina než Rusko. Proč by Rusko, které za suroviny dostává obrovské peníze, jejich prodej zastavovalo? Druhý faktor je covid. Za ty dva roky masivně stoupl schodek státního rozpočtu. Lidé a firmy u nás, i mnohde jinde, dostávali peníze, které fakticky nevydělali. V letech 2009–2013, za Kalouska, bylo saldo státního rozpočtu dohromady 690 miliard korun. Mezitím – v letech 2014 až 2019, za Babiše – byly rozpočty dohromady s přebytkem 54 miliard, ale v letech 2020 a 2021, opět za Babiše, už dělalo saldo 786 miliard. Vidíme tedy, že za poslední dva roky sice opravdu narostl schodek státního rozpočtu enormně, ale nijak zásadně se neliší od doby 2009–2013. A pozor, tehdy jsme měli problémy nikoli s inflací, ale s deflací. I proto se mi nezdá, že by schodek rozpočtu měl dnes na inflaci mít tak velký vliv.

Celý Salon Echa si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.