Dneska už jsme ochotni věřit všemu
Komentář
1
Čtenář snad promine, že text dávné písničky kapely Mňága a Žďorp je tu parafrázován u příležitosti něčeho tak vážného, jako je podezření na útok chemickými zbraněmi. V sobotu prý syrská armáda použila bojové plyny při útoku na povstaleckou enklávu Douma, zemřelo na 80 lidí, vesměs civilistů. Masakrem jsou pohoršeni papež František i Evropská unie včetně našeho ministerstva zahraničí. Donald Trump syrského prezidenta Bašara Asada rovnou označil za zvíře. Při impulzivnosti amerického prezidenta nelze vyloučit, že se schyluje k další exemplární akci proti Asadovu režimu.
Je to ta správná chvíle pro laiky, kteří nejenže nemají zprávy z první ruky, ale ani neznají dobře region, notabene neumějí arabsky, aby teď komentovali odhady tajných služeb, armád a expertů na Blízký východ? Jistě, třeba proto, že většina médií a expertů, kteří v nich dostávali hlas, po své trvalé neschopnosti pojmenovávat dnes už tak jasné věci, jako že cílem povstání v Sýrii byl už brzy po začátku občanské války džihád a návrat do středověku, nám k ničemu nejsou. Proto, že nesmírně krvavá válka v Sýrii je určitě to nejdůležitější, co se ve světě posledních několik roků děje. Zapříčinila mimo jiné průběh migrační krize do Evropy v roce 2015, německá kancléřka nechala otevřené hranice výslovně kvůli uprchlíkům z občanské války v Sýrii. Půl roku bezprecedentního chaosu se otisklo i do tak navzájem vzdálených jevů, jako jsou brexit a úspěch Tomia Okamury.
Dnes neexistuje způsob, jak z enklávy Douma ani z jejího bezprostředního okolí, jímž je mimo jiné hlavní město Damašek, získat objektivní zprávy. Bílé helmy, od nichž většina zpráv a záběrů z Doumy pochází, působily tradičně v islamistických sektorech Sýrie. Na videích, jež posílají do světa, bývá vždycky hodně zraněných žen a dětí, kupodivu na nich chybějí islamističtí ozbrojenci. Zahraniční novináři, kteří od roku 2011 vůbec získali víza do Sýrie, se zpravidla nemohou pohybovat tak, aby nebyli pod kontrolou režimních dohlížitelů.
Syrská armáda je krveprolití určitě schopna, z útoků chemickými zbraněmi, které v posledních letech hlásila opozice, OSN u několika z nich o autorství režimu nepochybuje. Ale prokázané je i to, že chemické zbraně už používali i povstalci. Zrovinka milice Džajš al-Islám, jež velí v Doumě, je prokazatelně nasadila před dvěma lety proti kurdské čtvrti v Aleppu. (Zde: https://www.voanews.com/a/
A pak je tu časová posloupnost, k ní přidáme trochu paměti a funkční internet. Situace nápadně připomíná chemický útok Asadových letadel v povstalecké provincii Idlib před rokem. Pět dní před útokem, 30. března 2017, americká velvyslankyně u OSN prohlásila, že primárním cílem USA (po nástupu Donalda Trumpa) už není změna režimu v Sýrii. To byla po Obamovi senzační změna kurzu. Čtvrtého dubna hlásí světové agentury s odvoláním na místní zdroje v Idlibu chemický nálet. Za tři dny nařizuje Trump odplatu a Američani útočí na letiště, z něhož na Idlib vzlétly syrské vládní stíhačky. Za další tři dny stejná americká velvyslankyně při OSN odvolává, co odvolala. Cílem je opět změna režimu v Sýrii.
O rok později, 29. března 2018, oznamuje prezident Trump na mítinku v Ohiu, že americké jednotky „odejdou ze Sýrie velmi brzy“. Islámský stát porazily, už v tom vzdáleném koutu světa nemají co pohledávat. Ale 7. dubna hlásí světové agentury další chemický útok a další masakr žen a dětí. Následující den Trump slibuje, že zvíře Asad tentokrát zaplatí vysokou cenu.
Proč syrský diktátor vždycky, když nenáviděná Amerika dá najevo, že do dění v Sýrii přestane zasahovat, vytáhne chemické zbraně, na něž je civilizovaný svět tak citlivý? Proč jsme u nás na Západě, kde establishment klade takový důraz na boj s dezinformacemi, neustále ochotni brát za bernou minci to, co nám právě poslali islamisté?
