1 KOMENTÁŘ

Tommy Robinson – špatně vybraná oběť

Pravda a svoboda úpí pod okovanou botou novodobé totality. To je historka, kterou si rádi vyprávějí stoupenci prakticky všech svářících se myšlenkových proudů současnosti, neshodnou se jen na tom, kdo představuje pravdu a svobodu a kdo tu totalitu. V takové atmosféře se nakonec ideologizuje všechno, každá story se tak může stát ilustrací „pravdy“ toho či onoho, je v té intenci vyprávěná a hodně často taky upravovaná.

Ano, současný Západ má problém s rostoucím dohledem, tendencí kriminalizovat názory (byť třeba tak či onak extrémní), rozšiřuje se představa, že před svobodou mají přednost city těch, kteří se cítí uraženi nebo ten pocit přímo vyhledávají. Neznamená to ale, že každý případ, který – zvlášť sledovaný na dálku a hodně selektivní optikou – může působit jako příklad zešílevší politické korektnosti, jím také skutečně je. Někdy ne. A stalo se to i v kauze Stephena Christophera Yaxleyho Lennona, který na veřejnosti vystupuje jako Tommy Robinson, známého anglického radikálního aktivisty, někdejšího vůdce Ligy na obranu Anglie.

Minulý pátek ho policie zatkla před soudní budovou v Leedsu, odkud na Facebook přenášel svůj monolog o kauze, která se projednávala uvnitř – dalším případu mnohonásobného a dlouhodobého znásilňování v britském městě. Obžalovaní jsou – stejně jako v jiných podobných případech – většinou Britové pákistánského původu a muslimského vyznání.

Robinson oslovoval obviněné způsobem, který implikoval jejich vinu, zmiňoval i jiné jejich údajné prohřešky. Od soudu ho odvezla policie, ještě ten den dostal třináct měsíců natvrdo. To zní hrozně – bez ohledu na to, jsou-li jednomu odsouzencovy názory blízké, nebo ne. Navíc na jeho případ soud uvalil informační embargo.

V různých zemích to – především mezi příznivci radikálnější scény, ale nejen mezi nimi – vyvolalo značné pobouření, komentáře v tomto duchu publikovalo i Echo. Protestní petici podepsalo celkem rychle půl milionu lidí. Zajímavé a výmluvné, že z Británie se jich ozvalo relativně málo, komentátor týdeníku The Spectator Rod Liddle se podivil nad rázností postupu policie, jinak ale i z médií, kde by jeden čekal protesty (např. Daily Mail), nic takového nezaznělo. Na některých serverech, kde se jinak proti politické korektnosti bojuje a nebezpečí islamismu rozhodně neumenšuje, naopak zaznělo, že Robinson dostal, co si zasloužil.

Robinson byl odsouzený za pohrdání soudem, za stejný přečin dostal loni podmínku, soudkyně mu při vynášení rozsudku explicitně řekla, že půjde sedět, pokud se ještě někdy dopustí něčeho podobného. Pohrdání soudem je v Británii definováno jinak než v jiných zemích včetně Česka. V Anglii o vině rozhoduje porota a k verdiktu by měla dojít výhradně na základě toho, co vidí a slyší před soudem.

Existují proto restrikce na referování o soudním řízení v době, kdy probíhá. Média (tedy i lidé, kteří o soudu vysílají na Facebooku pro několikatisícové publikum, což byl případ Robinsona) mohou přinášet zprávy o tom, co se dělo, kdo vypovídal, co říkal a tak dále. Nesmí se natáčet a fotit – i kresby musejí kreslíři vytvářet mimo, po paměti.

A především – v době mezi zatčením a vynesením rozsudku je zakázáno publikovat materiály, které by mohly ovlivnit porotu, tedy i názory na vinu či nevinu obžalovaných. Pokud se tak stane, může být soud prohlášen za zmatečný, musí být jmenována nová porota a celé řízení se od začátku opakuje. Po vynesení rozsudku samozřejmě všechny restrikce končí. Je to striktní zákon, ale totalitářského na něm nic nenacházím, je navíc srozumitelně motivovaný – je veřejný zájem, aby porota rozhodovala bez vlivu zvenčí.

Tommy Robinson ho porušil loni v Cambridgi, dostal podmínku s explicitním varováním, stejný zákon porušil v pátek, před soudem přiznal vinu, tudíž mohl být verdikt vynesen rychle. Restrikce na informování o jeho případě byla časově omezená – do vynesení rozsudku v té kauze znásilňování. Pak byl zákaz zrušen, protože o Robinsonově případu referovala už v Británii dostupná zahraniční média, tudíž ztratilo smysl nějak omezovat ta britská.

Shrnuto – Tommy Robinson porušil zákon a dostal za to podmínku, Tommy Robinson to zopakoval, čímž porušil podmínku. Tommy Robinson přiznal vinu a šel sedět. Nijak vzrušující story. Překročil zákon, který má v britském právním prostředí tradici, není to čerstvý pokrokářský výmysl. Zatím není známo nic o tom, že by byl ukrácen na svých právech. Pokud z něj teď někdo dělá mučedníka, paradoxně tím jen dodává munici těm, kteří mají polemiku s narůstajícím dohledem a omezeními svobody slova za přehnanou a z principu mylnou. A ona přitom často není.  

Z nového čísla Proč právě Černobyl? Seriál, který vyvrací módní poučky o „kulturní apropriaci“

Echo týdne: Fotbalista, privatizace a Scruton ● Komentář: Žádný audit neroste do nebe ● Svět: Rakouská zabijačka ● Fenomén: Když nemůžete věřit vlastním očím ● V bublině: Letenky zdarma? Nikdy, nenávistnice

 

Vyrůstá v Bronxu Trump v sukních? Co hlásá Alexandria Ocasiová-Cortezová
Z každé lampy čtyři zásuvky na auta Primátor Prahy Zdeněk Hřib hájí utajená hlasování rady

/
komentátor

Žije v Praze, poprvé publikoval v Kritické příloze Revolver Revue, pracoval v Lidových novinách, české sekci BBC, časopise Týden, opět v Lidových novinách, nyní v Echo24.cz. Od roku 1990 je příležitostným DJ na pražském Rádiu 1. V roce 2010 měl premiéru film Pouta podle jeho scénáře, na podzim 2013 vyšla jeho prozaická prvotina Mondschein, jeho druhou realizovanou předlohou by se letos na podzim měl stát snímek Místa.

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.