Krok k novodobé StB? Návrh používat odposlechy BIS je přísně vymezený, ale...

Jakoby symbolicky týden před 17. listopadem schválila česká vláda novelu zákona o policii a novelu trestního řádu, jimiž by se umožnilo používat některé informace získané tajnými službami při odposleších i v trestním řízení a u soudů. Poslanec ODS Marek Benda to označuje za nejvážnější zásah do fungování tajných služeb od roku 1989.

Je fakt, že dosud se přísně odlišovala práce BIS (aby stát věděl) a práce policie (aby stát trestal). Svedení vyšetřovací a zpravodajské funkce pod jednou střechou podle Bendy může vést až ke vzniku „novodobé StB“.

Novely ještě musí schválit parlament, na pořad jednání se dostanou příští rok. Diskuse v informovaných kruzích je ale už teď prudká. Do Salonu Týdeníku Echo přišli Bendův politický kolega, poslanec Pavel Žáček, bývalý dlouholetý ředitel policejního Útvaru zvláštních činností (lidově odposlechů) Tomáš Almer, Karel Bačkovský z odboru bezpečnostní politiky ministerstva vnitra, který novelu sepsal, a konečně předseda Vrchního soudu v Praze Jaroslav Bureš. Vrchní soud v Praze je dnes výlučným místem, kam se BIS pro povolování odposlechů musí obracet.

Pane Bačkovský, nemohu než začít u vás. To, co jste přichystali, je krok k novodobé StB, nebo není?

Bačkovský: Rozhodně není. Na začátek tedy musím říct, že takové debaty, jakou teď povedeme tady pro Echo, jsou naprosto legitimní. Když se chystají nějaké změny v pravomoci bezpečnostních složek, debata je namístě vždycky. Jen mě tentokrát trochu překvapuje, jak je ten spor intenzivní. Můj dojem je, že tato novela se velmi přeceňuje. Už ten okruh trestných činů, u nichž vůbec připadá v úvahu, je velmi omezený. Muselo by jít o trestné činy proti republice, proti míru a lidskosti nebo o teroristické trestné činy a současně by to musely být zvlášť závažné zločiny, kde hrozí trest minimálně deset let. A pokud by se vůbec takové informace v trestním řízení měly použít, nepostačí jen předat nějakou nahrávku, ale bude se předávat komplet celý spis, všechen materiál. Teď si uvědomte, jak u nás funguje trestní řízení: stát v něm musí hrát s otevřenými kartami, což je ale natolik vzdálené stylu práce zpravodajských služeb, že ony samy budou svoje výstupy do trestního řízení dávat jen velice váhavě. Služby se z podstaty věci zdráhají svou práci odkrývat. Z přípravy téhle novely vím, že službám by se víc líbilo, kdyby šel k soudu jen ten zpravodajský výstup, aby nebylo potřeba předkládat spis ani schvalování odposlechu vrchním soudem. Jenže i pro zpravodajce platí: Nemůžeš koláč mít a současně ho jíst.

Takže říkáte, že ta novela se vlastně stejně nebude používat?

Bačkovský: Myslím, že kdybychom se tu sešli za pět let, asi zjistíme, že se použila jen v jednotkách případů, jen v těch úplně nejvážnějších momentech, a možná že takové momenty nenastaly vůbec – pokud se tedy v republice dramaticky nezmění bezpečnostní situace, což doufám, že se nezmění. Tohle je fakt pro případy, kdy se tajné službě – řeknu to zjednodušeně – podaří odposlechnout nějakou unikátní komunikaci, u které je například jasné, že se už nebude opakovat. V takovém případě asi nestačí jen zabránit neštěstí. Když řekněme v pondělí naše tajná služba zjistí, že na pátek někdo chystá teroristický útok, a půjde to říct policii, tak se sice podaří útok překazit, ale policie pravděpodobně nestihne do pátku sama zopakovat ty důkazy, které už se podařilo nashromáždit kontrarozvědce a které by potom mohly stačit u soudu. Samozřejmě že pokud situace nebude takhle naléhavá, bude se to nepochybně dělat stejně jako dneska. Služba předá policii poznatek, dá jí jakýsi prvotní impulz, policie pak standardně zahájí trestní řízení. Novela je prostě jen pro úzký okruh situací, které nesnesou odkladu.

Celý text najdete v Týdeníku Echo. Koupit si jej můžete zde.