Němci a Rusové: jako vztah zajíce a kobry

KOMENTÁŘ

Němci a Rusové: jako vztah zajíce a kobry
Německý prezident Frank Walter Steinmeier. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Kyjev dal najevo, že nemá právě chuť na spolkového prezidenta Steinmeiera, který tam chtěl vykonat zdvořilostní návštěvu. Kancléř Olaf Scholz to nazval poněkud iritující, ale i tak ujistil Ukrajinu, že Německo stojí za ní a že podpora bude pokračovat. Zároveň se Německo do ní moc nehrne, zemní plyn chce dál odbírat a místo zbraní by raději dodávalo obvazy a plynové masky.

Německo samozřejmě nefandí v téhle válce Rusku, ale Rusko je pro Německo zvláštní záležitost. Rusko je jeho komplex, řekl by možná psychiatr. Jistěže tam jsou důvody ekonomické, jako vždycky, ale nepochybně také kulturně-historické, ale ještě více psychologické. Německo hledí tradičně na Rusko se směsí hrůzy a obdivu, má k němu vztah, kde se setkává fascinace a odpor. Prožívá s ním svou Hassliebe, něco, co se podobá vztahu zajíce hypnotizovaného kobrou. Poskakuje kolem ní a vytřeštěně jí hledí do očí, nejistý si, jestli ji víc miluje, nebo ho děsí. Očekává, že ho sežere, ale možná právě po tom touží.

 

Má to samozřejmě historické kořeny a může za to nejen druhá světová válka, ze které si Němci odnesli ponaučení, že podruhé už od Rusů napráskáno nesmí nikdy dostat. Což znamená, že už nikdy se s nimi nesmí dostat do sporu, nikdy si nesmí dovolit ho dráždit, i kdyby dělali Rusové kdovíco. Jistě: západní Německo bylo a je v NATO, a dokonce i pershingy kdysi bylo ochotno – ale s jakými scénami! – rozmístit, ale to byl výchovný vliv Ameriky, kterou Němci právě proto pohrdají. Mají jí za zlé, že z nich chtěla udělat normální západní národ. Oni se jím celé dějiny úplně být necítili. Byli přece vždycky něco zvláštního.

To puzení k Rusku je starší, jsou za ním století německého pronikání na Východ, kam je to vždycky táhlo (Drang nach Osten), ale kde to nikdy nemělo konce, všechno končilo v nekonečnu, pustině, v prachu bezedné stepi, vánicích věčné zimy, marnosti blátivých cest, které nakonec nikam nevedly. Němci, tenhle houževnatý národ počtářů a vyměřovačů světa, se v Rusku setkával s něčím, co nemohl pochopit, co nezapadalo do jejich veskrze racionálního rámce, co se nedalo spočítat a změřit. To je udivovalo, mátlo, ale zároveň přitahovalo, rozehrávalo to v nich spodní proudy psychiky, cosi, co v nich bylo uvězněno výchovou a kulturou a co se při styku s čistým barbarstvím Rusů uvolňovalo a zaplavovalo až jakousi masochistickou slastí. Kdybychom to trochu přehnali, nazvali bychom to pud smrti v ruském objetí.

Je to popsáno v literatuře, vznikly o tom básně i romány, filozofovalo se o tom. Vidět to mohl člověk i při pozorování Němců, když se s něčím ruským setkali. Zažil jsem to i já na svých studijních pobytech, když jsem viděl značně jiné chování Němců k Rusům než k jiným, tu směs paternalismu a servility, jakési podlézavosti až trapné a ponižující, kterou Rusové brali jako samozřejmost a téměř ji vyžadovali. Absolutně nic takového nebylo u Němců možné ve vztahu třeba k nám nebo k Polákům, k nim žádné zvláštní city nechovají, vlastně nejlepší bylo, když je nevnímali. Z Rusů byli hned naměkko, těm se pomalu klaněli, když jim Rusové předvedli něco hodně ruského, třeba se opili a začali se chovat jako Rusové, byli z toho Němci dojati. Samozřejmě zobecňuju, ale v podstatě to tak je.

A Ukrajinci? To je v této psychopatologické závislosti rušivý element. Kdyby nebyli, mohli by si Němci své ruské perverze krásně dál užívat.

×

Podobné články