Exkluzivně: O čem mluvili Babiš s Trumpem na uzavřeném jednání
exkluzivně z Bílého domu
NOVÉ
1
Uběhl týden od návštěvy českého premiéra v Bílém domě. Návštěvy, kterou premiér Babiš a jeho média, ale i větší část české mediální scény, povýšili na historickou událost pro celou republiku. Proti tomuto nanebevzetí v Bílém domě stojí druhý extrém, který intuitivně hledá pravdu v přímém opaku toho, co Babiš prezentuje. Web Forum24.cz dokonce zveřejnil údajný obsah schůzky jako důkaz, že byla čistě formální. Ve skutečnosti Fórem zveřejněný záznam pocházel z "rodinného" setkání, kde proti sobě seděli Andrej s Monikou a Donald s Melanií, nezávazně konverzovali a nechali se u toho fotit.
Vlastní politické jednání se konalo vzápětí, už bez manželek a s delegacemi. Echo může z důvěryhodných zdrojů jako první rekonstruovat jeho průběh.
Překvapivé je nejprve to, co v agendě Trump-Babiš chybělo. Když byl v Bílém domě český premiér naposledy (v říjnu 2011 Petr Nečas), dominovala hovoru s americkým prezidentem chystaná dostavba Temelína, o níž se tehdy ucházel americký Westinghouse. Mezitím byla stavba dvou reaktorů v Temelíně odsunuta, v současnosti žádný tendr neběží. Trump ani nikdo z jeho lidí také tuto věc nezvedl, a zřejmě by se o ní nemluvilo, kdyby Temelín a Westinghouse jako možného uchazeče v nějakém budoucím tendru krátce nezmínil sám Babiš.
Větším tématem pro USA jsou dnes kybernetická bezpečnost, Čína a mezinárodní obchod. Obchod, cla, spory Trumpa s Čínou a Evropskou unií také tvořily páteř schůzky. Výkop tu poněkud kuriózně obstaral Trump, když se po obligátním úvodu o skvělých vztazích s Českou republikou a jeho osobních vazbách (první tři děti - "napůl Češi", jak se vyjádřil) otázal, zda je naší hlavní vývozní komoditou pořád ještě české sklo. Babiš ho překvapil odpovědí, že jsou to automobily. A pokračoval, že český automobilový průmysl je navázaný na německou ekonomiku - a že nejenom pro Českou republiku, ale pro celou Visegrádskou skupinu by skutečně nebylo dobré, kdyby USA na auta z Evropské unie uvalily vyšší cla. Tento bod premiér během 40 minuté rozpravy zmínil opakovaně. Bylo by dobré, doporučoval Babiš, aby Spojené státy jednaly s EU o obchodu až v létě, tedy po květnových volbách do europarlamentu. Washington prý udělá dobře, počká-li si na příští Evropskou komisi.
Babiš přitom dal implicitně najevo, že Česká republika bude uvnitř EU ve věcech mezinárodního obchodu na straně těch rozumnějších, kteří se s Amerikou chtějí dohodnout. Trump mu naopak naznačil, že si ve střední Evropě nemáme dělat starosti. Vyšší unijní cla na americké výrobky považuje za nespravedlnost, postěžoval si na šéfa komise Jeana-Claudea Junckera (označil ho za "chladnokrevného zabijáka", patrně v nadsázce). Ale i Pekingu prý stačilo vyhrožovat celní válkou a rozumná americko-čínská dohoda už se rýsuje. A před vyřešením sporu s Čínou se na EU stejně nedostane, ubezpečil Trump českou delegaci.
Jako kdyby si americká strana stolu rozdělila role a zájmy amerického byznysu dostal na starosti viceprezident Mike Pence. Ten Čechům zdůraznil, aby nezapomínali, že od amerických výrobců mohou pro českou armádu nakoupit vrtulníky. Vzápětí Trump svého viceprezidenta doplnil, že o vydání licence nutné pro vývoz vojenských technologií se postarají. Zmínil také dovoz amerického zkapalněného plynu (LNG) do Evropy, a v podstatě stejnými slovy, jako se vyjadřuje na veřejnosti, kritizoval Německo za plynovod Nordstream II. vedený z Ruska do Německa po dně Baltického moře. Je to prý bezpečnostní problém. Tady se Babiš zastal Němců s tím, že jde i o cenu a ruský plyn je prostě levnější. A že bezpečnostní hledisko už řeší polský terminál ve Svinoústí, kam Američané své LNG dodávky vozí a odkud je případně mohou odebírat i Češi. Nabídl Českou republiku Američanům také jako přednostního bezpečnostního partnera v Evropě hned po Polsku.
Babišovi je třeba přiznat, že svůj part sehrál vcelku dobře. Nezapomněl na nic důležitého z podkladů, které mu čeští diplomaté připravili, nezapomněl dokonce ani nabídnout Prahu jako místo pro důležitá mezinárodní jednání, jmenovitě zmínil eventuální mírové rozhovory o Sýrii. To je paradoxně staré havlovské know-how, součást tradice, k níž patří i to, že americká strana nabídky českého cateringu spíš ignoruje než přijímá. Ale rozhodně se tím nic nezkazí. Nicméně chemii, která prý se - například podle zpravodajů ČT ve Washingtonu - mezi oběma muži zrodila, navozoval Babiš lehce podlézavým způsobem, jaký uplatňuje, jen když někoho momentálně potřebuje, nebo když z někoho cítí mocenskou převahu.
Nejprve před Trumpem zdůrazňoval, že Česká republika má stejnou imigrační politiku jako on, že nepřijala "žádného uprchlíka", což jeho protějšek blahosklonně kvitoval. Nakonec Trumpovi předal kopii dopisu, jímž mu údajně v létě 2016, tedy už před prezidentskými volbami, vyjádřil svou podporu (samozřejmě privátně). Americký prezident se na takový dopis evidentně nepamatoval, neboť v okamžité reakci odvětil, že ta kopie mu udělala ještě větší radost než oficiálně darovaná pozlacená pistole z České zbrojovky. Nastal konec. A Babišovi, který byl před schůzkou dlouho dopředu viditelně nervózní, se stejně viditelně ulevilo.
