Bída bankovních vkladů

ÚHEL POHLEDU: Zdálo se vám, že už těch jobovek o inflaci bylo dost? Nebojte, ještě jich mám pár v zásobě. Že inflace sílí na všech frontách, není nic neznámého: Už víme z předešlých dnů, že tempo spotřebitelské inflace se v únoru vyhouplo na 11,1 %. Ale to byla „jen“ spotřebitelská inflace.

A od tohoto týdne víme i o inflaci v průmyslu. A můžeme konstatovat, že ceny průmyslových výrobců rostou ještě o více než 10 procentních bodů rychleji. Konkrétně ceny průmyslových výrobců vzrostly v únoru meziměsíčně o 2,2 % a meziročně přidaly 21,3 %.

Důvody sílící inflace na začátku výrobního řetězce se zásadně nemění: celkem nepřekvapivě za to mohou především ceny energií, které se zvýšily o 44,4 %. Nemůžeme ale všechno svádět jen na energie a válku a Ukrajinu: Kdybychom totiž nepočítali energie, i tak by ceny průmyslových výrobců rostly výrazně – konkrétně by to bez energií bylo o 13,8 %. Další oblastí, kde výrazně ceny rostly, byly meziprodukty, jejichž ceny se zvýšily o 23,3 %.

A zrychlování produkčních cen je vidět i v dalších oblastech ekonomiky. Ceny zemědělských výrobců se v únoru meziměsíčně zvýšily o 3,0 %. Meziročně ovšem byly ceny zemědělských výrobců v únoru vyšší o 22,9 %. V rostlinné výrobě ceny vzrostly o 33,3 % a v živočišné výrobě o 11,0 %. Když k tomu přidáme i vliv zdražujících energií, je jasné, že musejí dál výrazně růst i ceny potravin.

Neboli řečeno jinak, ani spotřebitelská inflace ještě zdaleka nekulminovala a v dalších měsících nejspíš přesáhne dvanáct i více procent.
Ale pak tu mám jednu – v uvozovkách – „dobrou“ zprávu. Fičák to sice je i u cen stavebních prací, ale pořád jsme řádově jinde než u předešlých čísel.

Stavební práce se v únoru meziměsíčně dle odhadů zvýšily o 0,6 % a meziročně o 8,6 %. (Mluvím o odhadech, protože růst cen zde nelze zcela exaktně měřit a odhad se provádí na základě namátkového zjišťování.) Alespoň v této oblasti to vypadá, že to nejhorší už máme za sebou. A to je docela důležité zjištění i pro zbytek ekonomiky.

Proč? Je to vlastně celkem logické, protože stavebnictví bylo jedno z prvních odvětví, kde začalo docházet k růstu cen. Takže také bude jedno z prvních, kde bud vrchol tempa cenového růstu překonán. A protože to se již děje, vlastně to ukazuje světlo na konci tunelu i pro další odvětví: Dá se čekat, že i v jiných oblastech by mělo tempo cenového růstu kulminovat do dvou nebo tří měsíců. (Ale abychom se neradovali zase přehnaně, třeba ceny materiálů a výrobků spotřebovávaných ve stavebnictví byly vyšší o 20,3 %.)

Dobře tedy; když to celkově dáme vše dohromady, hlavní poselství všech těchto faktů zní, že výrobní inflace dosud stále zrychluje. Zrychlovat tedy bude i u koncových výrobků pro spotřebitele. Ještě jinak řečeno totéž: Většina klasických investic do cenných papírů bude v dalších měsících reálně ztrátová.

Je skoro s podivem, že ještě i dnes se mne stále mnoho klientů ptá: „No, a neměl(a) bych pro jistotu nechat peníze na účtu v bance, když to s cennými papíry či fondy či dluhopisy vypadá tak, jak to vypadá?“ Odpověď je prostá: jen během února, což je poslední známý údaj, spotřebitelská inflace dosahovala 11,1 %. Dneska, v březnu, už se patrně blíží 12 %. A my víme na základě toho všeho, co bylo řečeno, že ještě nejspíš není na vrcholu. Nemůžeme tedy vyloučit, že překročí i oněch 12 %, ačkoliv poté, co začaly zase zlevňovat pohonné hmoty, už toto riziko není tak enormní. Stačí si odpovědět na prostou otázku: Dá vám nějaká banka u vkladu úrok 12 procent ročně?

Nedá? Tak potom samozřejmě uložení peněz do takové banky musí být ztrátové. Tedy jakékoliv uložení peněz do jakékoliv banky musí být nutně v tento okamžik ztrátové. Ach jak legračně v tomto kontextu zní televizní reklama nejmenované banky, která se chlubí, že vám peníze zúročí o „báječná“ čtyři procenta! Takové „zhodnocení“ je pochopitelně v realitě reálnou ztrátou.

A to ještě zdaleka není všechno. Spotřebitelské ceny nejsou tím jediným, co spotřebitele zajímá. Třeba ceny stavebních prací pochopitelně zajímají i leckterého jednotlivce, byť jsou statisticky vykazovány v kolonce „ceny výrobců“ – u nich je to sice nejsrozumitelněji patrné, ale stejný závěr platí i pro řadu dalších cen, které se do „spotřebitelské“ statistiky nedostanou.

Skutečná, pocitová inflace je tedy ještě vyšší než ona vykazovaná. Tím spíš pak platí, že klasická investice do klasických cenných papírů nebo vkladů je ve velké většině případů ztrátová.