Gorbačov, hodný člověk z „říše zla“. Co mu Rusové nikdy neodpustí

Před měsícem zemřel Michail Gorbačov. V naší dramatické době to už skoro nikoho nedojalo. A přitom, jaký zvláštní osud se uzavřel. A jak jiný svět tenhle „hodný člověk“ ze stranického aparátu za sebou zanechal. O tom budeme mluvit v našem Salonu, kde se sešli Pavel Bratinka, filozof a politik, Marek Pečenka, historik a nakladatel, Lucie Sulovská, politická komentátorka a analytička, a Karel Svoboda, historik a rusista.

Souvisí Gorbačov s Ruskem roku 2022?

Bratinka: Souvisí. Gorbačov totiž přerušil významným způsobem linii ruských dějin, která ve dvacátém století vplula do totalitárního systému, když se jeho vůdcům podařilo najít novou formuli, která jim umožnila pokračovat ve staré ruské tradici, jíž je připojování nových území. To je vlastní smysl ruského, respektive moskevského státu od 16. století. Mimochodem, dělala to rychlostí 100 kilometrů čtverečních denně. Většinou do liduprázdných pustin, ale často i na území dávných států a starodávných civilizací. Ruský stát přitom neměl kromě vojenské síly nic, čím by mohl ty nově podmaněné národy oslovit. Pak se však objevilo heslo Proletáři všech zemí, spojte se!, čehož se ta dávná ruská imperiální tradice skvěle chopila a s ním na praporech usilovala o to, uskutečnit své imperiální sny. V podstatě to byl geniální vynález. Usilovat o světovládu pod praporem nějaké světové revoluce proti vykořisťovatelským režimům: Moskva si tím také získala mnoho spojenců po celém světě. No a Gorbačov tuto linii v podstatě přerušil. Zářná budoucnost lidstva, které opravdu mnozí na celém světě věřili, se ukázala ve skutečnosti jako bída a svrab. A tohle je Gorbačovova zásluha, kterou mu nelze upřít. Prostě s ním se tento konstrukt zřítil a on k tomu vědomě přispěl. Jenže ruská koloniální říše se ve skutečnosti nezřítila celá a v mnohých lidech ty sny zůstaly a usilují o to, aby se staly znovu skutečností. To nyní vidíme v přímém přenosu. Takže ano, Gorbačov může, říkám to v uvozovkách, za to, že se kyvadlo vychýlilo jedním směrem, a my nyní vidíme jeho návrat zpět, byť už ne v tom revolučním smyslu, ale jako návrat toho starého imperiálního Ruska. Takže ano, Gorbačovova politika vedla k zhroucení konstrukce Sovětského svazu, aniž by se však podstatně změnilo jádro stavby, která byla mnohem starší a je de facto neodstranitelná. Můj dávný přítel Václav Benda říkal, že Rusko je mysticismus na bahně. Charakterizují ho vzlety do nadpřirozena, které ale po návratu zpět nijak neproměňují přirozený svět k lepšímu. Putinův režim toto jádro aktivoval.

Svoboda: Ano, Putinův režim bývá někdy přirovnáván k Brežněvovi, neboť on taky usiloval v prvním plánu o stabilizaci, což přešlo až do stagnace, která postupně degradovala do kolektivní demence, jestli to slovo můžu použít. Otázka, co by se stalo, kdyby Gorbačov nepřišel, je samozřejmě ahistorická, ale na druhé straně nemálo Rusů si myslí, že kdyby nebylo jeho, tak Sovětský svaz by nějak přežil, pak by se zvedly ceny ropy a zas by se nějak jelo dál, což by bylo lepší než to, co se stalo. A i ti smířlivější říkají, že to asi myslel dobře, ale že to dopadlo tak, jako v Rusku vždycky…

Ano, nesmrtelný výrok Viktora Černomyrdina.

Svoboda: Ano, to v Rusku platí univerzálně… Gorbačov při všech zásluhách přitom nemohl překročit hranice autoritářského režimu, který se tváří, že vyřeší problém tím, že ho potlačí. Ale tak to nefunguje, problémy existují, nacionalismus existoval i za Sovětského svazu, ten nezmizel a tradiční ruská paranoia taky ne. Když teď Lavrov říká: My se bráníme, tak on si to opravdu myslí, přestože to je jinak založením cynik. Oni si opravdu myslí, že hranice Ruska odpovídají hranicím Sovětského svazu v roce 1985, a považují za tragédii, že už tomu tak není.

Ano, ale když tady padl ten nesmrtelný výrok, tak přece význam Gorbačova je, že ono to nedopadlo „tak jako vždycky“. On nikam neposlal tanky: ano, víme, na Litvu v lednu 1990 poslal OMON, ale pak ji přece jen nechal jít… On se přece nechoval „tak jako vždycky“.

Sulovská: Ale to je právě pro Gorbačovovy odpůrce, a těch je v Rusku mnoho, tou jeho největší chybou. Takový mnohonárodnostní stát, jako byl Sovětský svaz nebo je i nyní Rusko, se jinak než silou držet prostě nedá. A mají vlastně pravdu. A on tu sílu pustil. Mnozí nikdy nepochopí proč.

Celý Salon si můžete přečíst na ECHOPRIME nebo od čtvrtka v tištěném vydání Týdeníku Echo. Týdeník Echo si můžete předplatit již od 249 korun za měsíc zde.