1 neblahý vliv propagandy

„Pravda o sovětském Rusku“. Jak Werich s Voskovcem bagatelizovali sovětskou bídu

NOVÉ

Témata: , ,

V poslední době se intenzivně připomíná stalinistický hladomor na Ukrajině z let 1932-1933, při kterém zahynuly přibližně 4 milióny lidí. Za připomínku tudíž stojí i skutečnost, že se někteří západní intelektuálové snažili v těch letech hladomor bagatelizovat. Pod tíhou sovětské propagandy tak tehdy činili například i čeští velikáni Jan Werich s Jiřím Voskovcem.

K popírání hladomoru došlo v nahrávce „Pravda o sovětském Rusku“ z roku 1935, kde Werich ironickým tónem vypráví o svých zážitcích z návštěvy Ruska. V době, kdy se v Československu o hladomoru na Ukrajině již hovořilo, popisuje komik, jak jsou v Sovětském svazu lidé ve skutečnosti dobře živení.

„Ale horší než bída, horší než hlad! Přetvářka, faleš, přetvářka, lež! Malý děti. Ty malý nevinný děti – červený, vypasený, dobře živený… Lidi – dobře živený… Mladý holky – pche, krásný, vyvinutý… A to všecko jen proto, aby se zdálo, že tam není hlad,“ říká Werich.

V další pasáži mluví Voskovec také o nezaměstnanosti, což mělo jistě narážet na problémy tehdejšího Československa, které se stále potýkalo s následky velké hospodářské krize. „Taky jsem slyšel, že prej vůbec nezaměstnanost netrpěj, nýbrž: Pracovat, pané, pracovat budeš – a dostaneš za to svoje peníze,“ popisuje Voskovec. „No térór, térór,“ reaguje se sarkastickým tónem Werich.

Komunisté si vzácné nahrávky cení dodnes. Visí také na stránkách Komunistického svazu mládeže s komentářem: „Werich po návratu ze Sovětského svazu, kde byl s Jaroslavem Ježkem, natáčí s Voskovcem vtipnou scénku na téma antikomunistických pomluv vůči této zemi.“ Rovněž samotná nahrávka je opatřená komentářem.

Stefan Zweig ruské propagandě nepropadl

Sovětské Rusko si v meziválečném období rádo zvalo západní levicověji zaměřené umělce, aby jim ukazovalo „realitu“ sovětského Ruska. Ve skutečnosti jim však byly ukazovány spíše ony pověstné Potěmkinovy vesnice.

Své zážitky z návštěvy Ruska popsal například rakouský spisovatel Stefan Zweig v knize Svět včerejška: „… každé pobývání s těmito lidmi se stávalo nebezpečným pokušením, jemuž mnozí ze zahraničních spisovatelů při návštěvách Ruska skutečně také podlehli. Protože viděli, že jsou oslavováni jako nikdy a milováni skutečnou masou, měli za to, že musejí chválit režim, ve kterém jsou tak čteni a milování...“

Zweig však v dalších odstavcích popisuje, proč sám tomuto opojení nepropadl. Mohl za to neznámý student, který mu předal dopis, ve kterém popsal skutečné poměry sovětského Ruska.

„Byl to dopis bez podpisu, velice chytrý, lidský, ne sice od ‚bílého‘, ale přece plný rozhořčení vůči rostoucímu omezování svobody v posledních letech. ‚Nevěřte všemu, co se vám říká,‘ psal tento neznámý. ‚Nezapomínejte, že při všem, co vám ukazují, vám také mnohé neukážou. Pamatujte, že lidé, kteří s vámi hovoří, většinou neříkají to ,co by vám říci chtěli, nýbrž jen to, co vám říci smějí...‘“

Přepis nahrávky:

V: Prosím vás, pane, já už jsem vás takovou dobu neviděl, vy jste cestoval určitě?

W: Jo, já jsem byl v Rusku.

V: Pane, vy jste byl s odpuštěním v Rusku?

W: Jo.

V: Prosím vás co, co mi řeknete, já visím na vašich rtech! Objektivní pravdu bych potřeboval vědět!

W: Objektivní pravdu?

V: Jak to tam vypadá!

W: Z který vy jste strany, abych věděl, co mám říkat?

V: Dovolte, přeci jsem váš člověk!

W: No, já ještě nevím kterej!

V: Jak bych vám to řekl… Potřeboval bych vědět, to nejhorší!

W: A, Slovan! Á, no tak to vám posloužím. No je to tam hnusný, je to tam hrozný, co vám mám povídat.

V: Bída, hlad?

W: Ale horší než bída, horší než hlad! Přetvářka, faleš, přetvářka, lež! Malý děti. Ty malý nevinný děti – červený, vypasený, dobře živený… Lidi – dobře živený… Mladý holky – pche, krásný, vyvinutý… A to všecko jen proto, aby se zdálo, že tam není hlad!

V: Neboli podvod a oni to ženou tak daleko, aby se zdálo, že tam je blahobyt, tak nakonec daji tomu obyvatelstvu najíst!

W: No ovšem! Ale já jsem to prokoukl, já jsem tam přijel, vidim jídlo, vidim tady tlustý, zdravý, vyjedený lidi povídám si: No pozor pozór!

V: To nebude samo sebou!

W: Taky to není, je to vod jídla.

V: Taky jsem slyšel že prej vůbec nezaměstnanost netrpěj, nýbrž: Pracovat, pané, pracovat budeš – a dostaneš za to svoje peníze!

W: No térór, térór! Vono lidi by se rádi sebevraždili, ale nesměj!

V: Taky sem slyšel, že prej se tam tlačej, úplný fronty jsou, u věží – se střemhlav vrhnout do propasti, učinit všemu konec, a voni jim to nedovolej, když letí dolu, tak mu přidělaj padák!

W: A to by vás dožralo, ten padák se votevře, pané!! Voni nenechaj aní toho ředitele, že bych si přivydělal po straně a dodával padáky, který se nevotevřou, dyť tam snad fungujou i plynový masky… No ale já bych neztrácel hlavu, já myslím, poslouchejte, že přeci jenom optimisticky na to!

V: Nesmí se ztrácet hlava, pane! Já doufám, že se všecko v lepčí obrátí a že ten lid se tam probudí a ten blahobyt ze sebe setřese…

W: Já taky doufám, optimismus! Vždyť podívejte, zase tam přijde ten car, zase se to všecko zanedbá a zase to bude naše bratrská slovanská země.“

Čtěte také: Hladomor na Ukrajině. Komunistická genocida, o které se nesmělo mluvit


Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.