Aha, takže by nám ruský plyn mohl dojít?

KOMENTÁŘ

Aha, takže by nám ruský plyn mohl dojít?
K nám jde ruský plyn přes německého dodavatele, s obří přirážkou a jakoby demokraticky očištěný, ovšem naše závislost na ruském plynu je dnes stoprocentní. Foto: Shutterstock
1
Komentáře
Daniel Kaiser
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Gazprom včera svým odběratelům v Evropě poslal vyrozumění o vyšší moci (force majeure). Je to varování, že zřejmě nebude schopen plnit nasmlouvané dodávky plynu. Buď jde o právní krytí proto, že zprovoznit plynovod Nord Stream I na konci tohoto týdne skutečně nestihne, nebo je to ruská hra v hospodářské válce s námi. Hospodářskou válku jsme mu v reakci na jeho vojenskou válku proti Ukrajině vyhlásili my, Evropská unie. Tentokrát v tom dosti netradičně sehrála Česká republika aktivní úlohu. Podívejme se, kdo k naší nezáviděníhodné situaci jak přispěl a jak je sám na ruském plynu závislý.

Možnost, že Rusko svůj Nord Stream I po rutinní údržbě nestihne zprovoznit, je tu kvůli kanadské vládě. Ta kvůli sankcím zadržovala turbínu poslanou do Kanady na opravu německou firmou Siemens, která pro Rusy zajišťuje její údržbu. Závislost Kanady na plynu z Ruska je od roku 2019 nula.

 

Kdyby Rusko Ukrajinu 24. února nepřepadlo a od té doby proti její armádě nevyužívalo své ohromné převahy ve zbraních, Evropa by žádné hospodářské sankce nemusela vyhlašovat. Je nepředstavitelné, že by naši a evropští politici na agresi Ruska reagovali pouze slovy. Nechme teď stranou dvanáct let, po která Amerika tahala Ukrajinu do NATO i přes Putinovy velmocenské výroky, že to si Rusko nenechá líbit (závislost USA na ruském plynu je od roku 2019 nula). Ale několik týdnů po začátku války to vypadalo, že by mohla skončit jednáním. Kyjev s Moskvou, byť na nižší úrovni, spolu jednaly a ještě na přelomu března a dubna prezident Zelenskyj mluvil o obrysech kompromisu. Pak přišlo osvobození Buči a zpravodajství o masakrech civilistů ruskými vojáky, nadsazené zřejmě o řád. Týden po Buči se v Kyjevě náhle zjevil Boris Johnson. Zelenskému podle svědectví z jeho kanceláře Johnson přivezl poselství, že Putin je válečný zločinec, a že i kdyby se s ním Zelenskyj dohodl na nějakém kompromisu, Západ jejich dohodu prostě nebude garantovat. Tou dobou byl Johnson už v politické agonii a zahrál si na Churchilla, ovšem v boji někoho úplně jiného. Závislost Velké Británie na ruském plynu dělá tři procenta.

Posmívaný spolkový kancléř Olaf Scholz se do Churchillových bot rozhodně nenazouval. Naopak asi týden před válkou podle Wall Street Journalu přemlouval Zelenského na okraji mezinárodní konference Wehrkunde v Mnichově, ať odvolá zájem Ukrajiny o členství v NATO. Závislost Německa na ruském plynu byla v tu chvíli 55 procent.

K nám jde ruský plyn přes německého dodavatele, s obří přirážkou a jakoby demokraticky očištěný, ovšem naše závislost na ruském plynu je dnes stoprocentní. A stejně jsme se teprve včera probudili do scénáře, o kterém Němci diskutují a který nějak řeší už pár týdnů. Teď nám týden až dva nezbývá než doufat v lepší variantu. Až pak v to, že si třeba česká politická třída uvědomí, že v konkrétních otázkách máme společný zájem s různými spojenci.

×

Podobné články