AD: Konec afghánských iluzí

NÁZORY ČTENÁŘŮ: Až opadne mediální pohoršení a situace v Afghánistánu z léta roku 2021 bude hodnocena střízlivýma očima, domnívám se, že bude jasné, že Západ se rozhodl a provedl celé stažení v rámci možností správně. To, že Tálibové kontrolu země v podstatě nevybojovali, ale vcelku hladce převzali, svědčí o míře jejich podpory, respektive o „neodhodlání“ většiny populace zabránit převzetí moci Tálibánem.

Že se z korupcí prolezlého Afghánistánu stala „díra na peníze“, došlo Spojeným státům, a proto se rozhodly vcelku rozumně. Ostatně to bylo patrné už v roce 2007, kdy jsem tam byl pracovně podruhé, kdy místní Afghánci (ve zkratce řečeno) děkovali za „humanitární“ pomoc do roku 2005, ale následnou „rozvojovou“ pomoc Západu nechápali a naopak měli pocit, že jim rozvrací tradiční společenské a ekonomické vazby.

Afghánská společnost postavená na autoritě kmenových stařešinů se zkušenostmi opravdu nebyla zralá, natož zvědavá, aby se i v poslední vesnici volebními kandidáty stávali dvacetiletí floutci z Kábulu, jenom proto, že si zafinancovali kampaň.

A „rozvojová pomoc“ nasypáním peněz prostřednictvím „neziskových“ a „nevládních“ organizací (sice do podpory infrastruktury, ale bez reálného vlivu na její následné provozování) se ukázala jako naivní a jenom přispívala k erozi (stejně jako většina „dobře míněných“ dotací) tradičních společenství. Smutně úsměvné pak bylo vidět, jak tuto infrastrukturu budovanou za „západní“ peníze již v roce 2007 bezostyšně využívaly čínské korporace.

Nedávné události v Afghánistánu kladou otázky i naší západní civilizaci. Nenastavila „zrcadlo“ naší nemohoucnosti, neschopnosti a neochotě chránit, bránit či dokonce aktivně prosazovat svoji tradiční filosofii, kulturu, zvyky, způsoby, morálku, etiku, právo?

Jak konkrétně a efektivně by se „mobilizovala“ např. česká společnost, kdyby s další státní čínskou návštěvou přijela i čínská armáda v civilu a začala opět strhávat tibetské vlajky?

Obávám se, že budoucí „globalizace“ již nebude v rukou, natož prospěchu, našeho civilizačního okruhu.

PS.

Nicméně to, že se i ČR v Afghánistánu téměř dvacet let angažovala, znamenalo, že jsme nemuseli doma řešit mezinárodní terorismus (migrace roku 2015 je jiné téma).

Ohledně „tlumočníků“ – opatrně bych rozlišoval, kdo má jakou bezpečnostní prověrku. V letech 2005 a 2007, kdy jsem v zemi pracoval, nebyla bývalá příslušnost k Tálibům žádným společenským stigmatem, často naopak.