Brány mládí se otvírají. Miliardáři platí nejlepší světové mozky za výzkum stárnutí
ECHOPRIME
Do studia dlouhověkosti a stárnutí proudí miliardy z kapes technologických miliardářů. Podělí se o to, co jimi placení vědci najdou?
Pojem „heterochronická parabióza“ zní neškodně, aspoň dokud nezačneme zkoumat jeho skutečný význam. Ten totiž připomíná spíš činnost Alžběty Báthoryové, zvané též čachtická paní.
Jde o operaci, při které vědci vezmou dvě živé laboratorní myši různého věku a sešijí je tak, že od té chvíle sdílejí společný oběhový systém. Vznikne cosi jako siamská dvojmyš. S lidmi by se něco takového udělat nedalo, protože naše imunitní systémy by proti sobě zaútočily. Laboratorní myši stejného typu jsou ale natolik geneticky podobné, že jejich imunitní systémy spolu neválčí. Výsledná dvojmyš se se svým novým stavem brzy smíří a dokáže vést celkem funkční život, aspoň na poměry laboratoře.
Když manželé Michael a Irina Conboyovi tento bizarní pokus poprvé uskutečnili, zjistili, že pozorovatelný věk obou myší se „srovná“. Mladší z obou myší se začne chovat tak trochu jako starší. Pomaleji se jí hojí rány, zešediví, snáz onemocní a tak dále. Naopak ta starší začne působit mladším dojmem: její kognitivní schopnosti se vrátí do lepšího stavu, rány se hojí rychleji, srst zhoustne a začne se lesknout jako zamlada. V podstatě všechny parametry, kterými se staré myši liší od mladých, se u mladší myši z dvojice zhorší a u starší myši naopak zlepší. Jako by zevnitř omládla.
Pokus, který poprvé proběhl na Stanfordu, je důkazem toho, že minimálně u myší se s jejich „biologickým věkem“ dá hýbat. Zatím není jisté, jestli v krvi mladších myší je nějaký ochranný faktor, který starou myš omladí, nebo jestli v krvi starých myší je nějaký nepořádek (dejme tomu špatně složené proteiny), který mladou myš posune k předčasnému stáří a jehož zředění mladší krví zase pomůže myši starší. Možné je dokonce oboje naráz.
Co nás ovšem zajím nejvíce, je otázka, zda něco podobného lze udělat i s člověkem.
