Sachs: Velkou chybou USA je víra, že NATO porazí Rusko, typická americká arogance a krátkozrakost

Američtí představitelé jsou připraveni bojovat až do posledního Ukrajince. Bylo by mnohem lepší uzavřít mír, než zničit Ukrajinu ve jménu Putinovy ​​„porážky“. Tvrdí to známý americký ekonom a hospodářský poradce vlád několika zemí Jeffrey Sachs v rozhovoru pro italský deník Corriere della Sera, který poukázal na to, že žádný zájem o vyjednávání s Moskvou ve Washingtonu nevidí.

Podle Sachse potřebujeme kromě protiruských sankcí také diplomatickou cestu. Vyjednávání o míru je možné postavit na základě nezávislosti Ukrajiny a vyloučení jejího vstupu do NATO. "Velkou chybou Američanů je věřit, že NATO porazí Rusko: typická americká arogance a krátkozrakost. Je těžké pochopit, co znamená "porazit Rusko", vzhledem k tomu, že Vladimir Putin ovládá tisíce jaderných hlavic. Přejí si američtí politici smrt? Znám svou zemi dobře. (Její) vůdci jsou připraveni bojovat až do posledního Ukrajince. Bylo by mnohem lepší uzavřít mír, než zničit Ukrajinu ve jménu Putinovy "​porážky," prohlásil Sachs, známý mimo jiné z Československa z počátku 90. let a také coby poradce vlád několika zemí.

Na argument, že Putin nechce mír, nemá zájem vyjednávat a pokračuje v totální válce proti Ukrajině, Sachs uvedl, že ještě více než Kreml nechce jednat Washington. "Můj názor je, že Spojené státy se zdráhají dojednat mír více než Rusko. Rusko chce neutrální Ukrajinu a přístup na její trhy a k jejím zdrojům. Některé z těchto cílů jsou nepřijatelné, nicméně vzhledem k vyjednávání jsou srozumitelné," řekl. Podle něj Spojené státy chtějí Ukrajinu v euroamerické zóně z vojenského, politického a ekonomického hlediska. Tady je hlavní důvod této války. Spojené státy nikdy neprojevily známky kompromisu, ani před vypuknutím války, ani po ní," prohlásil Sachs.

Jako příklad uvádí, že když prezident Volodymyr Zelenskyj přišel s myšlenkou neutrality Ukrajiny, americká administrativa zarytě mlčela. "Nyní přesvědčují Ukrajince, že Putina mohou skutečně porazit. Ale ve skutečnosti i myšlenka porazit zemi s tolika jadernými zbraněmi je šílenství," řekl s tím, že každý den prochází média, aby našel alespoň jeden případ, kdy americký úředník schvaluje vyjednání dohody s Ruskem. "Neviděl jsem k tomu jediné prohlášení," dodal.

Na otázku, zda by USA a Evropa měly jednat s Putinem, aby dosáhly míru, nebo by se mělo čekat na zhroucení jeho režimu, protože se jedná o válečného zločince, Sachs odpověděl, že jednoznačně stojí za vyjednáváním. Pokud chtějí soudit Putina za válečné zločiny, pak musí podle něj na seznam obžalovaných přidat George W. Bushe a Richarda Cheneyho za Irák, Baracka Obamu za Sýrii a Libyi, Joea Bidena za zabavení devizových rezerv Kábulu, čímž způsobuje hlad v Afghánistánu, tvrdí ekonom. Za válečného zločince dnes znovu v televizi Prima označil Putina i prezident Miloš Zeman. "Nemám v úmyslu zpropstit Putina viny. Chci zdůraznit, že je třeba dosáhnout míru a přiznat, že jsme uprostřed zástupné války mezi dvěma expanzivními mocnostmi: Ruskem a Spojenými státy," uvedl Sachs. Podle něj ne nadarmo je mimo Spojené státy a Evropu se Západem jen málo zemí. Pouze spojenci Spojených států jako Japonsko a Jižní Korea. Ostatní v tom podle Sachse vidí jen dynamiku velmocenského konfliktu.

Sachs jasně zdůrazňuje, že Rusko je agresorem, i když podle něj reagovalo na předchozí americkou politiku na Ukrajině. "Abychom zachránili Ukrajinu, musíme ukončit válku a k ukončení války potřebujeme kompromis, ve kterém se Rusko stáhne a NATO se nerozšíří," řekl Sachs podle kterého to není těžké, přesto se o tom Spojené státy ani nezmiňují, protože jsou proti. "Spojené státy chtějí, aby Ukrajina bojovala za ochranu výsad Severoatlantické aliance. To už je katastrofa, ale bez rozumného a racionálního řešení nás čekají mnohem větší rizika," varuje Sachs.

Známý ekonom Jeffrey Sachs je ředitelem Earth Institute při Kolumbijské univerzitě a zvláštním poradcem generálního tajemníka OSN António Guterrese ohledně Rozvojových cílů tisíciletí. Je především znám z počátku 92. let, kdy byl poradcem několika postkomunistických vlád, které řešily hospodářské reformy. Působil takto v Polsku, Rusku, ve Slovinsku nebo v Pobaltí, či Mongolsku. Jeho činnost v těchto zemích známá jako "šoková terapie" byla ale také jinými ekonomy kritizována.