„Na skutečné ceny se ptejte prodavačů.“ Část Rusů vidí sankce jako krátkodobý problém

Rusové začínají pociťovat dopady sankcí, inflaci, blokace na sítích i strach z chybějícího zboží. Pro některé je to však přijatelná a pouze dočasná cena, popisuje v rozhovoru pro Echo24 situaci zahraniční student Petrohradské státní univerzity Jules, který se střídavě zdržuje v Petrohradu i Moskvě.

Když jsem opouštěl Petrohrad zhruba týden po začátku invaze, v běžném životě města nešlo příliš poznat změnu. Jak to vypadá v současnosti?

Co se týče běžného života, na první pohled příliš změn stále vidět není. Samozřejmě, ve městě pokračují protesty, zdá se, že i postupně narůstají, což jsou ale informace z neoficiálních kanálů, v těch oficiálních se o nich nemluví, je tedy těžké to potvrdit. Protesty jsou v centru, pokud nežijete poblíž, spíše si jich nevšimnete, ale rozhodně tam jsou. Všimnout si však nově lze dopadů inflace. V některých obchodech najdete upozornění, že se ceny uvedené u produktů mohou míjet s realitou a je tak potřeba ptát se na skutečnou cenu zaměstnanců.

Nový je také určitý trend týkající se písmene Z, které užívají ruské jednotky na svých vozidlech během invaze. V Petrohradě se začalo objevovat na řadě míst, v metru či v ulicích, na billboardech, které jsou doprovázené textem ve stylu „nikoho z našich neopustíme“. Ukrajina se také stala tématem číslo jedna mezi lidmi, slyšíte je o tom mluvit všude kolem, v barech, restauracích. Řada lidí v Rusku má také přátele na Ukrajině a něco takového naprosto nečekali.

Jaké je to nyní pro cizince v Rusku?

Nejvíc urgentní je asi problém s penězi. Pokud máte zahraniční kartu, největší výzva je peníze sehnat. S kartami nejde platit v obchodech, vybírat z bankomatů. V podstatě je potřeba mít adekvátní zásobu rublů v hotovosti. Další výzvou jsou pak blokace aplikací či sítí, které vás samozřejmě poněkud izolují, doprovázené řadou dohadů či neověřených informací. Nicméně s využitím VPN (Virtuální privátní síť) vše víceméně stále funguje, vždy je tak otázka, zda mají tyto sankce zamýšlený efekt, řekl bych, že je tu stále pár způsobů, jak je obejít.

Jsou nějaké znatelné rozdíly mezi Petrohradem a Moskvou?

V Moskvě jsem zhruba deset dní, čeho jsem si všiml na první pohled jsou chybějící plakáty s písmenem Z. Ty jsou jen v Petrohradě, na ulicích či v metru. Lze si domýšlet, že je to rozdílem ve vedení města, ale to je jen spekulace. I zde probíhají protesty, které se zdají být větší než v Petrohradě, což je ovšem vzhledem k velikosti města logické. Stejně tak se tu projevuje inflace, i zde jsou v obchodech cedule upozorňující na „pohyblivé“ ceny a nutnost dotazovat se pracovníků na ceny skutečné.

Co říkají na situaci místní lidé?

Slyšel jsem několik různých pohledů. Jsou tu lidé, kteří si ze sankcí nic nedělají, věří, že jakékoliv brzy chybějící produkty nahradí nové, které buď vyrobí či dovezou odjinud. To je jeden pohled, že jde o dočasné opatření, nebude to mít tak devastující efekt. Od jiných lidí jsem však slyšel naopak značné obavy, například o dostupnosti hygienických produktů, ale i některých luxusnějších značek či například součástek do počítačů.

Pro tyto lidi tak situace příliš optimisticky nevypadá, nevěří, že se produkty nahradí a bude to problém pro jejich zájmy, hobby, nebudou schopni sehnat věci, na které dlouhodobě šetřili a podobně.

Jak je to nyní se získáváním informací, projevuje se například určitá bariéra mezi mladšími a staršími ročníky?

Je to patrné z kontrastu, jak lidé o situaci přemýšlí. Řekl bych, že zejména mladší generace, která je, řekněme, šikovnější s užíváním internetu a zvyklá hledat více zdrojů informací, je pochopitelně o něco lépe informovaná. Naopak starší generace je zvyklá sledovat televizi, je asi známý fakt, že jsou tu televizní stanice, které značně a neskrývaně podporují postoj Kremlu. A opravdu si lze všimnout výrazného rozdílu mezi těmito skupinami.

Zúčastnil jsem se například více debat o tom, kdo je zodpovědný za incident, který způsobil úmrtí civilistů. Někteří lidé se o tom odmítají vůbec bavit, další jasně přemýšlí v rovině toho, co vysílají televize – tedy jsou to Ukrajinci, kdo je většinou zodpovědný. A pak jsou tu lidé, kteří jsou proti těmto informacím v opozici, snaží se vysvětlit či naznačit ostatním, že jsou značně zaujaté, ale všiml jsem si, že tak trochu naráží do zdi.

Jak v této situaci pokračuje život na univerzitě?

Při každém setkání se nedá vyhnout debatám o Ukrajině. V prvních dnech jsme dokonce i na přednáškách přestali řešit výuku a řešili celou situaci a její možné dopady. V současnosti už uplynul nějaký čas a počáteční šok alespoň pro některé lidi opadl, i tak je ale vidět, že všichni zuřivě sledují zprávy každý den, sdílejí informace a někdy už na člověka dopadne snaha se tomu trochu vyhýbat. Jsou tu samozřejmě i lidé, kteří mají příbuzné či blízké přátelé přímo v oblastech konfliktu, pro ně je to velmi těžké.

Univerzitní život se v některých případech zastavil, řada akcí pro zahraniční studenty se zrušila, což je naprosto logické (od prvních dní rušili ruští studenti některé akce v solidaritě s Ukrajinci – pozn. red.). Objevila se také petice, která vzbudila značnou kontroverzi. Někteří lidé z Petrohradské státní univerzity ji podepsali na podporu akcí ruské armády. To samozřejmě vytvořilo značné rozčarování a mohu s jistotou říct, že to vedlo k tomu, že řada lidí opustila Petrohrad i samotné studium.