Ná nána nánananá, nánananá, hey Paul. Pravdivá příhoda s McCartneym

Uplynulý týden byl naditý úmrtími významných mužů, zemřeli izraelský spisovatel Avraham B. Jehošua, český herec Stanislav Fišer či francouzský herec Jean-Louis Trintignant. O každém z nich by mohl a měl vzniknout samostatný text. Leč zmiňme je pouze výčtem, jelikož ani víkendová listina důležitých připomenutí není krátká – slaví se totiž několikero významných kulatin. Nízká čísla vynechám, vzpomenu jen vyšší karty: sedmdesáti let se dožívá herečka Isabella Rossellini, o deset let více je herci a režisérovi Vítu Olmerovi. Tytéž narozeniny básníka Ivana Wernische už s několikadenním předstihem připomněl kolega Jiří Peňás. No a na mě s radostí zbývají zrovna tak osmdesátiny skladatele a zpěváka Paula McCartneyho.

Avšak nechci tu standardně připomínat data z Angličanova života, protože takových článků najde dnes čtenář v médiích hodně, ani Echo24 naštěstí není výjimkou. Čím tedy přispět a jak poblahopřát jubilantovi v cizím jazyce článkem, jejž si nikdy nepřečte? Nejinak než osobní vzpomínkou. Přičemž zdůrazňuji, že jsem ji veřejně doposud nikdy nevyprávěl a že je pravdivá.