Vláda končí s legalitou, legitimitou a demokracií

Současné kroky vlády jsou nevídaným vzorem poučení o mechanismech demokracie a skrytých mechanizmech, které (ne)dodávají legalitu i legitimitu i v krizi a omezení ústavních práv. Naše vláda bohužel už takovou není.

Příkladem budiž řízení a zřízení Ústředního krizového štábu. Platilo dvacet let, a bylo mnohokrát použito, že šéfem byl politik. Premiér nejdříve odkládal vyhlášení nouzového stavu, navrhované ministrem vnitra již 2. března, v rámci vyhlášení nouzového stavu 12. března nesvolal Ústřední krizový štáb a nejmenoval ministra vnitra jeho předsedou, ale nahradil činnost štábu mimořádným zasedáním vlády, kterému předsedal. Následně vláda vyhlásila v noci z 15 na 16 března předělaný status Ústředního krizového štábu,  a tento zřídila. Do jeho čela jmenovala podivně místo dosavadních ministrů vnitra nebo obrany, politicky nezodpovědného „narychlo odborného náměstka“.  Z členů štábu vyloučila zástupce vrchního velitele armády a naší  klíčové infrastruktury (jaderných elektráren) . Podrobnosti čtenář zná z tisku.

Tento princip podřízeného samoděřžaví ignoruje demokracii. Demokracie je vláda lidu prostřednictvím volených zástupců, tedy lidí kteří jsou primárně politicky odpovědni. Úředník nic takového není. Kontinuita demokracie je založena  v tom, že aktuální politici pracují s normami a ústavními zvyklostmi založenými jinými politiky. Tedy zástupci lidu zvolenými i jinými voliči než jsou jejich, na základě pravidel z minulých volebních období. Tím je legitimní jejich vlastní vládnutí před těmi  kdo je nevolili. Předpisy které vláda v tomto případě pošlapává jsou z let 1998 a 2000. Platili 20 let. Demokratická legitimita získaná od těchto voličů je pryč.  Tím je Ústřední krizový štáb nelegální pro nedostatek demokratické legitimity. Ergo všechny její kroky jsou nelegální a protiústavní. Je bohužel jedno jestli jsou ty kroky správné či smysluplné nebo nikoliv.

Stejně tak, v situaci jasného omezování lidských práv v boji s epidemií jsou jednoznačně legálním jen kroky současně legitimní politicky i odborně. Co však vláda činní? Jejím posláním není  „vyřešit tu epidemi“ ale udržet i v ohrožení demokratickou společnost a co nejdříve ji navrátit k normálnímu chodu věci. Po právech lidí dnes šlape vskutku brutálně. Chce rušit a ruší volby, prozatím jen ty lokální. Demokracie a legitimita mizí.  Nepředkládá vizi a řešení návratu k normálnímu stavu, jen přihlouple hledí v Ruzyni na přistávání letadel s jednou zdravotnickou pomůckou. To není politická kritika, to je konstatování věcí.  Zásadní legitimitu má totiž každý legislativní krok a nařízení ve sdělení, že je stupněm k cíli – uvedeme zemi k normálu.

V situaci kdy hrozí omezením pohybu překračující stanné právo a chlubí se veřejně drakonickými tresty pro vykradače samoobsluh. Legitimní je však jen úsilí o obnovu demokratického pořádku. Ne stav v němž je jediným  prostředkem zákaz a trest.

Vláda je v zosobnění svého předsedy ukázkou formy monokratického řízení, které je skvělé pro firmu, ale zničující pro demokracii a stát. Ilustrativní je její přístup k občanům na straně mám dáti – zakazuji pohyb, zajišťuji roušky, ale poslouchejte mě všichni na slovo! Na straně dal úplný opak přístupu- možná, třeba, asi pomůžeme všem daňovým poplatníkům s placením, třeba si odkladem, ale nic neodpustíme, nic nepovolíme a nic pro uvolnění trhu neuděláme . Hlavně ne závazně.  Všiml jsme si vtipného postřehu o tom že zatím hubíme nemoc, ale umře nám pacient.  Tento přístup je popřením naší ústavnosti i demokracie. Každý nelegální krok vlády nám při uzdravování společnosti vystaví krutý účet. Možná přivede v budoucnu (půjde li to touto cestou)  i některé autokratické spasitele před soud a do vězení. Protože po vyléčení z “čínské chřipky” budeme muset uzdravit i demokracii a podávání této hořké pilulky je zde také součást léčby.