Zpráva tlustého blonďatého Žida o zázraku v Německu

Zdejší pohled na Německo je od roku 2015 výrazně ovlivněn tzv. uprchlickou krizí. Mnozí lidé do té doby k té zemi kritičtí (šlo přece jen o Německo, to je problém an sich, a o kapitalistickou a západní zemi) mu začali fandit a vidět v něm maják pokroku a humanity.

Jiné, kteří po celý život oceňovali německou racionalitu, spořádanost a smysl pro konsenzus, naopak zaskočilo konání, které jako by právě tyto oceňované vlastnosti popíralo. Heslo „zvládneme to“ jedny nadchlo, druzí si klepali na čelo. Jedni i druzí se přitom zásadně neposlouchali a nechtěli slyšet argumenty ať takové, či makové. Buď jim nevěřili, nebo pro ně nic neznamenaly.

Ne, že by kniha Tuvii Tenenboma Čau uprchlíci! mohla na zafixovaných pozicích něco změnit, ale je zajímavé si ji přečíst, třeba jako dokument z rozbouřených časů, a něco pak mít na paměti. Je to do češtiny třetí přeložená kniha originálního autora, od pohledu neškodného klauna, což mu umožňuje právě dosáhnout toho, čeho chce. Lidé před ním začnou mluvit otevřeněji a příměji, než jsou zvyklí, a vypadávají z nich věci zajímavější než ze sociologických průzkumů. Jeho jakoby nejistá identita (je to Žid, ale blonďák, vedle němčiny ovládá i arabštinu) mate respondenty, kteří pak zapomínají na opatrnost a na „taktiku“, kterou právě lidé z Blízkého východu používají jako přirozenou formu chování. Díky této přednosti mohl v knize Chyťte Žida Tenenbom představit „zvnitřku“ mentální stav izraelsko-palestinsko-evropského konfliktu a v knize Všechny jejich lži zase jinými prostředky předvedl alarmující „neupřímnost“ pre-trumpovských Spojených států.   

Pak přišlo na řadu Německo. Tenenbom tam odjel na jaře 2016 a zůstal tam půl roku: to jsou ty výhody dobře placené globální superstar. Projel ho křížem krážem a mluvil s kdekým. S politiky, aktivisty, novináři, příznivci migrace, odpůrci migrace, s lidmi známými i anonymními. A také díky zmíněné znalosti arabštiny s migranty a uprchlíky, kteří mu říkali věci, které by nejspíš jen tak neřekli. Že by třeba chtěli vilu a že doufají, že ji dostanou, samozřejmě zadarmo, neboť přece Němci jim ji slíbili. Nebo že arabští kluci dávají přednost blondýnám a líbí se jim, jak jsou Němky na ně hodné. A taky si ovšem stěžovali, že všechno není podle jejich představ, a když Tenenbom viděl poměry v uprchlických táborech, musel jim dát za pravdu. 

Nejzajímavější jsou ovšem hovory s Němci. Tenenbom se jich ptá zpravidla přímo: proč Němci přijímají s takovou horlivostí uprchlíky a zda to má limity. A příznivci i kritici se v podstatě shodují, že je to kvůli německé minulosti. Němci to musí dělat, protože se v historii strašně provinili a migrace jim nabídla úžasnou příležitost před celým světem svůj temný obraz napravit. Stín minulosti má být definitivně rozptýlen, ovšem, a toho si Tenenbom jako Žid všímá s obzvláštní hořkostí, prostřednictvím někoho jiného! Vražda na Židech má být odčiněna vzorným „transportem“ (zase ty transporty!) obyvatelstva, které samo má Židy ve značné nelibosti a Židé s nimi mají velký problém. Domyšleno pak Němci, kteří demonstrují vstřícnost k migrantům z Blízkého východu, za prvé ukazují svou nápravu a za druhé tím „vítězí“ nad Židy, kteří se naopak „zkazili“. Poté, co je Němci téměř vyvraždili, převzali Židé jejich kruté prostředky a nyní se k Palestincům chovají podobně, jako se Němci chovali k nim. Němci se napravili, Židé zkazili, jak mu sdělí jeden „vítač“. Jde o nehoráznou drzost, ale nutno přiznat, že má svou ďábelskou logiku. 

Uprchlíci mají tedy Němce především spasit před nimi samými. Bavit se pak o limitech, zda se „zvládnou“ dva miliony, tři miliony, deset milionů, je proto podružné a vlastně nemístné. Kdo to nechápe nebo odmítá, je rasista, xenofob a nemá ve slušné německé společnosti co dělat. Ti, kteří z tohoto konsenzu vystoupili a dovolili si masovou migraci kritizovat, se opravdu potýkají s vyčleněním ze slušné společnosti a zaujímají pozice disidentů. Je to pro ně přitom chůze po tenkém ledě, neboť se jedná o led německý: to, co by jinde bylo snad normální, na to se v Německu okamžitě nabalí temná minulost. Proto také snad ti lidé, s nimiž Tenenbom mluvil (Götz Kubitscheck, Lutz Bachmann, Frauke Petri), mluví tak obezřetně, že člověk nechápe, v čem spočívá jejich nepřijatelnost. Ale to jsme v Německu, zemi tak spořádané, že spousta normálních věcí neplatí.

Tenenbom je ovšem humorista a ta kniha je jistým způsobem humoristická, aniž by se o to musel autor příliš přičinit. Zachycuje totiž zvláštní duševní stav země, kterému by se člověk smál, kdyby nebyl zároveň tragický. A kdyby neměl takový vliv i na to, co se děje kolem něj, za hranicemi poblázněné Germánie. 

Tuvia Tenenbom: Čau uprchlíci!

Z anglického originálu Hello, Refugees! vydaného roku 2017 v nakl. Gefen Publishing House v Jeruzalémě přeložil David Weiner. 220 stran. Vydalo nakl. Zeď.