Zlenivělá škola. Velká část školství v koronavirové krizi neobstála

Wuchanský koronavirus, jenž vyvolal tak velké obavy, že většina zemí Západu se před ním uchýlila do karantény, vypnula ekonomiku, zastavila společenský život a zavřela školy, byl velkým testem, jak nové, těžké podmínky všichni zvládnou. Státy, lidé, vztahy. Bylo zřejmé, že ve vyhrocené situaci, jakou karanténa byla a je, se zdůrazní a zviditelní rozdíly mezi těmi, kdo výzvy zvládají, umějí na ně rychle reagovat, přizpůsobit se jim a ještě si z nich odnést to dobré. Zkušenosti, uvědomění si toho, co je podstatné a zbytečné.

Hodně se toho namluvilo a napsalo o tom, jak velmi dobře koronavirovou krizi zvládli lidé "v první linii". Lékaři, sestřičky, záchranáři. Ale také lidé v obchodech, kde provoz fungoval hladce. Všechno, co mohlo zůstat otevřené, od potravin, lékáren a drogerií, po poštu, kurýrní služby distrubuující zásilky a výdejny e-shopů, fungovalo pro běžného zákazníka přinejmenším stejně dobře jako před karanténou. Někde dokonce ještě lépe. Obchodníci věděli, že jejich byznys je ohrožen a zachránit je může jen trvající zájem zákazníků. Nezažili jsme naštěstí ponižující a nedůstojné souboje o základní potraviny nebo toaletní papír, jaké byly na počátku karantény vidět ve vyspělém Londýně nebo New Yorku. Kamiony a letadla se zbožím všeho druhu se točily tak, že nikdo nepoznal, že něco chybí. Za celou dobu karantény od poloviny března se neobjevila jediná vážnější zpráva o nedostatkovém zboží s výjimkou roušek a respirátorů, které reguloval stát. To všechno díky lidem v první linii, kteří dál pracovali jako před krizí a šli mezi lidi i s rizikem, že se nakazí. Jen díky nim jsme prožili karanténu důstojně a civilizovaně.

I banky, firmy a také značná část úřadů se dokázaly přizpůsobit uzavřené zemi, kde na příkaz vlády ti, kdo mohou činit na dálku, měli pracovat z domova. A do továren a kanceláří mají chodit jen v takových případech, kde je to nezbytné. Podle prázdných ulic, dat Googlu ukazujících, o kolik se omezila doprava a kolik lidí pracuje z místa svého bydliště, se velká část ekonomiky (ta, která nebyla státním zásahem na rozdíl od obchodů, hotelů a restaurací zavřená) přepnula na distanční provoz. Lidé začali pracovat z domova. Většina firem to zvládala tak, že to jejich zákazníci ani nepoznali. Jejich manažeři věděli, že musejí. Měli jasnou motivaci.

Tím, kdo v testu koronavirové krize neobstál, byla velká část školství. Ředitelů, škol, učitelů a především úředníků, kteří mají vzdělání na starosti. Neexistují zatím žádná přesná data ani průzkumy o kvalitě výuky během koronavirové karantény, kdy jsou zavřené školy. Česká školní inspekce se telefonickými dotazy snažila dát dohromady aspoň nějaký obrázek, jak se od poloviny března učitelé k distančnímu vzdělání postavili. Ten obrázek se skládá hodně obtížně. Vzdělání je velmi decentralizované, autonomie škol velmi silná. V Česku je zhruba 4200 základních škol, které mají kolem 953 tisíc žáků. Přibližně na 1300 středních školách se učí 424 tisíc studentů. Zobecnit ten milion a půl individuálních příběhů bez jakýchkoli dat je velmi složité.

Celý text Lenky Zlámalové o českém školství v době koronaviru si můžete přečíst již nyní na EchoPrime. Nebo ve čtvrtek v tištěném Týdeníku Echo. Objednat si jej můžete zde.