Co zmůže Babiš proti krizi?

Vznik vlády trestně stíhaného premiéra s podporou komunistů přináší řadu nebezpečných momentů od ohrožení právního státu po obrat v zahraniční politice. Zmíněná nebezpečí poslanci podrobně probrali v debatě o důvěře vládě, která se protáhla od středy až do čtvrtka. O té bezprostřední a tím i nejnaléhavější hrozbě však promluvil jenom exministr financí Miroslav Kalousek. Zní jednoduše: Nastupující vláda zvětšuje obavy, že v případě nové ekonomické krize nebude mít Česko žádné nástroje, jak se proti ní bránit.

O krizi se dopředu nikdy neví, jestli přijde. Příznaky jejího nového příchodu jsou dnes však hlavním námětem ekonomických debat. Varování se nabízí na každém kroku, nejnápadnější ovšem je fakt, že úroky krátkodobých státních dluhopisů dohánějí výši úroků dlouhodobých státních půjček, což třeba v Česku signalizovalo recesi v roce 1997 i 2008. „Je to reálné riziko, se kterým vláda musí počítat,“ připomněl Kalousek a k tomu přidal své varování: „V programovém prohlášení vlády si přesto nepřečteme ani slovo o tom, jaká opatření udělat a připravit, aby společnost byla vůči dopadům krize odolnější a dokázala před jejími důsledky ochránit především ty nejzranitelnější.“

Kalouskovi nepřátelé v tom mohou vidět skryté přání opozičního politika, aby se české ekonomice přestalo dařit a aby veřejnost tento výpadek připsala premiéru Andreji Babišovi. Přesto je zcela rozumná a logická žádost předcházet rizikům krize, o které se dnes mluví častěji než před pádem banky Lehman Brothers v roce 2008. Pravdu má předseda poslaneckého klubu TOP 09 ovšem také v tom, že od současného premiéra není možné čekat řešení problému, protože je jeho součástí.

S prázdnýma rukama

Čtyři hlavní rizika ohlašované krize, respektive toho, že na ni státy nebudou schopny reagovat, shrnul ekonom Sony Kapoor v textu, který publikoval web Patria.cz. Především jsou státy víc zadlužené než před rokem 2008 a nemají takový prostor pro navýšení veřejných výdajů. To samozřejmě platí i pro Česko. Státní dluh vyrostl z 900 miliard před minulou krizí na 1,7 bilionu, očekávaných koncem letošního roku, a vláda dokonce v časech růstu plánuje další rozpočtové schodky. Češi v příští krizi nebudou moci využít ani další užitečné nástroje z doby před deseti lety, například tehdejší zvýšení daňových sazeb se už nevrátilo zpátky. Před deseti lety také Češi ušetřili tím, že nahradili investice ze státního rozpočtu přílivem kapitálu z Evropské unie. V časech dobíhající prosperity se ovšem z domácího rozpočtu investovat nezačalo, a ani tento polštář není k dispozici.

Druhou potíží podle Kapoora je skutečnost, že centrální banky dosud drží při zemi úrokové sazby, a že tedy pro případ krize nebudou mít nástroj, jak podpořit hospodářství uvolněním měnové politiky. To se týká i Česka, kde sice úroková míra roste, to je ale pouze pod tlakem nečekaně rychlé inflace.

Třetí riziko se už týká Babiše přímo. Dopady minulé krize patří k příčinám, proč se prosadili populisté se sliby, že nahradí výpadky v příjmech zaměstnanců a důchodců ze státního rozpočtu. Jedním z takových populistů je současný český premiér, který nastoupil s programem slibujícím mimořádné zvýšení penzí a platů některých skupin státních zaměstnanců.

Proti nové globální krizi také nebudou průmyslové země schopny reagovat jako celek, podle Kapoora vzhledem k tomu, že se „rozpadá mezinárodní řád“. Vedle Trumpovy demolice mezinárodní ekonomické spolupráce se zúžil prostor pro společnou politiku v rámci Evropské unie, jak svědčí brexit i distance zemí V4 vůči bruselskému centru způsobený spory o migraci.

Vzkříšení mýtu

Uskutečnit program Babišovy vlády znamená prohloubit deficity veřejných financí a politicky těžit z konfliktu s Evropskou unií. Naopak se v programu nenajdou opatření, která by dopady možné krize zmírnila. Domácí úkoly, které Babiš nehodlá plnit, exaktně vypočetl již citovaný Kalousek. K nim patří povinnost zajistit potřebnými reformními kroky stabilitu důchodového systému, který se i v časech největšího růstu platů dopracoval jen k vyrovnané bilanci příjmů a výdajů. Stejně je třeba sanovat zdravotnictví a nespoléhat, že všechny náklady na udržení kvalitní péče ponese špatně placený personál. Do produktivní ekonomiky je třeba uvolnit pracovníky z desetitisíců zbytečných pracovních míst na úřadech a stejně je nutné zbavit byrokratické zátěže podnikatele, protože „jejich schopnost vyrovnat se se změněnými podmínkami na trhu je mimořádná a může být v případě krize záchranným kruhem české ekonomiky“.   

Novému premiérovi nutno přiznat, že projevem ve sněmovně aspoň demonstroval, proč ohlášený obrat v hospodářském cyklu neregistruje. Zakončil ho mesiášskou vizí, jak změní Česko k lepšímu, která přirozeně s žádnými komplikacemi nepočítá. Připomněl mýtus o tom, že za první republiky jsme patřili „mezi nejproduktivnější země světa“, a dodal, že „naši lidé mají potenciál“, abychom se na výsluní vrátili. K tomu stačí málo, důvěra vládě Andreje Babiše.