Pohádka O lithiu. A jak to je doopravdy?

Andrej Babiš tvrdí, že zabránil krádeži českého lithia v hodnotě dvou biliónů korun, že teď má vše pod kontrolou český stát a že pro český průmysl je to transakce nevyčíslitelné hodnoty. Po bližším zkoumání lze snadno zjistit, že nejde o bilióny, ale o částky minimálně tisíckrát menší. Že význam pro průmysl nebude nijak průlomový, protože technologie dodají cizí firmy a naše budoucí produkce lithia bude stačit pro výrobu pouze stovek tisíc automobilových baterií ročně. A i s tou kontrolou je to trochu jinak. Prostě další předvolební pohádka z marketingové dílny hnutí ANO.

Vezměme to ale po pořádku.

Bilióny korun. Celkové zásoby bohatých rud (obsah cca 0,24 % Li) jsou odhadovány na 70 milionů tun, což odpovídá cca 860 tisícům Li2CO3, což při ceně 7 tisíc dolarů za tunu představuje cca 130 miliard Kč tržeb. Ale za jak dlouhé období? Kdybychom těžili ložisko maximální možnou rychlostí 2 mil. tun rudy ročně, vytěžili bychom relativně bohaté vyhledané zásoby za 35 let. Na jeden rok těžby přibližně 3,7 mld. Kč. To jsou roční tržby českého středně velkého podniku. Odečteme-li náklady na vybudování těžebního závodu, zpracování rudy a metalurgického závodu a roční provozní náklady, nezůstane skoro nic.

Český průmysl. Australská technologie navrhuje velmi jemné mletí celého objemu vytěžené rudy, tedy kolem 2 milionů tun ročně. To bude energeticky extrémně náročné a výsledkem této technologie je zcela nepoužitelný odpad ve formě jemného bláta, který je navíc ekologicky nebezpečný z hlediska znečištění spodních vod. Australská technologie taky znamená subdodávky technologických celků od zahraničních dodavatelů, takže náš průmysl spíše utře nos. Přesto by to dávalo smysl, kdyby to přineslo nezávislost našeho autolandu na dodávkách ze zahraničí. Výše uvedená čísla ukazují, že jsme schopni ročně vyprodukovat cca 5 tisíc tun lithia. Baterie do elektroauta potřebuje 0,15-0,3 kg lithia na kWh. Auto s rozumným dojezdem potřebuje baterii s výkonem 50-100 kWh, takže jedno elektroauto potřebuje v průměru minimálně 10 kg lithia. Budoucí roční produkce by tak pokryla výrobu baterií pro maximálně pět set tisíc aut nebo jinak řečeno potřeby jedné gigafactory na autobaterie.

Kontrola. Polostátní ČEZ odkoupil od australské společnosti European Metals Holding (EMH) prostřednictvím své dceřiné firmy Severočeské doly 51% podíl ve společnosti Geomet, která má na těžbu na Cínovci práva. Ale ve skutečnosti stát (ČEZ) nemá možnost ovlivnit budoucí technologie těžby, úpravy a získávání rudných koncentrátů, ani jejich následného metalurgického zpracování. Výběr technologií je totiž delegován německé společnosti SMS Group, se kterou má původní vlastník EMH nadstandardní vztahy. Podle kupní smlouvy mezi ČEZ a EMH nesmí nový majoritní vlastník do procesu nezávislého výběru technologií zasahovat. Takže vlk se nažral, koza ale zůstala téměř celá.

Baterie, podobně jako čipy, jsou strategickým produktem. Je jistě dobré, pokud by západní svět a Česko byli alespoň částečně nezávislí na čínském dovozu. Čísla však jasně ukazují, že náš lithiový poklad ve skutečnosti pokladem není, ani finančním a ani strategickým.