Po Toufarovi se exhumují i ostatky Mašínové. Dočkají se i Kubiš a Gabčík?

Rod Mašínů nepřestává ve společnosti vyvolávat emoce. Jedni je zatracují jako vrahy, jiní je oslavují jako hrdiny protikomunistického odboje. Kvůli matce bratrů Mašínových Zdeně byla založena expertní skupina, která má zajistit podmínky k případné exhumaci. Tu si přeje dcera Zdena Mašínová mladší.

Původně přitom Praha nechtěla vyzvednutí ostatků povolit, protože by to prý nebylo možné bez prověření možností, jak by se postupovalo. Podle odhadů je na Ďáblickém hřbitově, kde jsou s největší pravděpodobností ostatky Mašínové, na 14 tisíc lidí. Mezi nimi jsou však kromě hrdinů odboje i kolaboranti či zločinci z druhé světové války.

Podobně náročný výzkum se prováděl před více než čtyřmi lety, kdy se hledaly ostatky umučeného kněze Josefa Toufara. Nález ostatků byl také prvním průzkumem hromadného hrobu politických vězňů komunistického režimu. Kromě úspěchu nálezu se však ukázalo, jak obtížný je celý proces exhumace. Kromě finanční a technické stránky je zde i etická otázka, na kterou poukazovalo Sdružení bývalých politických vězňů. Podle sdružení nebyli při exhumaci přitomni zástupci policie či prokuratury, kteří by se měli pohybovat u ostatků, u kterých se předpokládá, že jsou obětí zločinu.

Aby se situace neopakovala založil magistrát expertní skupinu, ve které usednou například historik Petr Blažek z Centra pro dokumentaci totalitních režimů, vedoucí oddělení archeologických výzkumů odboru archologie Národního památkového ústavu v Praze Jan Havrda nebo historik z Vojenského historického ústavu Praha Prokop Tomek. „Nejprve nás v souladu s Národním památkovým ústavem, který jsme požádali o stanovisko, čeká důkladný archivní výzkum,“ řekla radní Milena Johnová (Praha Sobě), která skupinu vede.

„Teď jsme u prvního kroku. Hledáme veškeré dokumenty, které by mohly okolnosti pohřbení ostatků paní Mašínové starší přiblížit. Pracujeme na náročném úkolu, protože řada důležitých dokumentů byla ztracena a k dalším archivním zdrojům je obtížný přístup. Podle ústního svědectví, které se podařilo paní Mašínové mladší získat, byly ostatky její maminky v roce 1956 uloženy do nejsvrchnější úrovně jednoho z hromadných dětských hrobů,“ řekla pro Echo24 Milena Johnová.

Podle Johnové je nejdůležitější uctít památku obětí, které se v hromadných hrobech nacházejí. „Jsou to nejen političtí vězni, ale také děti narozené ve věznicích, děti zemřelé při porodu, neidentifikovaní sebevrazi a další lidé, jejichž jména chtěly zločinné režimy zapomenout. Podle odhadů Národního památkového ústavu jde o ostatky 10 až 15 tisíc lidí. Ze svědectví pracovníků hřbitova z roku 1968 můžeme vyčíst, že hromadných hrobů, kam byly ostatky uložené, bylo nejméně 70 až 72. Dokumentace se podle Národního památkového ústavu nedochovala s výjimkou hrobu čísla 16, ze kterého byly před pěti lety vyzvednuty ostatky pátera Toufara. Uvidíme tedy, co nám ukáže badatelská práce, rozhodovat se budeme na základě faktů. O závěrech bádání budu také samozřejmě mluvit s paní Zdenou Mašínovou mladší,“ uvedla dále Johnová.

V minulém roce se navíc vedla diskuze, zda se na Ďáblickém hřbitově nevyzvednou i ostatky hrdinů atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Příbuzní Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka si však nepřáli vyzvednutí ostatků. Za exhumaci padlých parašutistů se postavilo 11 organizací, mezi kterými byly Platforma evropské paměti a svědomí, Centrum pro dokumentaci totalitních režimů, Konfederace politických vězňů ČR, Svaz bývalých politických vězňů, Svaz PTP – VTNP, Pražský akademický klub 48, Společnost Antonína Švehly, Asociace soukromého zemědělství, Post Bellum, Společnost Václava Morávka či sdružení Paměť.

Na Ďáblickém hřbitově se v několika šachtách má nacházet až čtrnáct tisíc těl. Podle mluvčí Správy pražských hřbitovů Oldřišky Dvořáčkové není jasné, zda by byla možná exhumace všech těl. „Exhumace a především následná identifikace všech ostatků uložených v šachových hrobech na Ďáblickém hřbitově by trvala několik let, netroufáme si odhadnout kolik, právě tak jako nám není znám přesný počet všech zde uložených těl. Bohužel naše záznamy o pohřbech do těchto šachtových hrobů se díky dosud řádně neobjasněnému požáru archivu v roce 1968 nedochovaly,“ uvedla dříve pro Echo24 Dvořáčková.

Na hřbitově jsou i ostatky zrádce Čurdy

Na Ďáblickém hřbitově se kromě padlých parašutistů Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka nachází i další oběti okupace, gestapa, ale i kolaboranti. Mezi nimi jsou i Karel Herman Frank nebo Karel Čurda, který právě zmíněné československé parašutisty zradil a udal. Dále se tam nachází oběti komunistického režimu, utonulí nebo malé děti. Lidé zde byli ukládáni od roku 1938.

Na tom, že důstojné místo pro československé parašutisty Česká republika nemá, se shodují jak politici, tak historici a odborníci na problematiku válečných veteránů. „Není to důstojné uložení ostatků, tento čin neměl charakter pohřbu. Nejsou uloženi ani v hrobech. Jsou to vlastně jen odpadové šachty. Celé to bylo bez piety,“ řekl pro Echo24 v roce 2016 ředitel odboru pro válečné veterány na Ministerstvu obrany Eduard Stehlík. Obě těla jsou v hrobě navíc bez hlavy, které nacisté československým hrdinům uřezali a pravděpodobně spálili.

Základním problémem pro vyjmutí ostatků z hromadných hrobů je identifikace, bez které nelze exhumaci provést. Stehlík v souvislosti s tím upozorňuje na to, že neexistuje jistota toho, že Gabčík s Kubišem v hromadném hrobu opravdu jsou, jelikož dokumentace k tomu, kde kdo leží, shořela právě roku 1968.

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.

Čtěte také: Senát navrhne Zemanovi osobnosti k vyznamenání. Je mezi nimi i Zdena Mašínová

Magistrát zamítl exhumaci ostatků Zdeny Mašínové starší. Ostudné, reaguje Pospíšil