Přímá volba prezidenta jako „největší chyba“. Proč ji máme a kdo pro ni hlasoval

Česká republika se chystá na svou třetí přímou volbu prezidenta, o které čím dál tím více lidí říká, že byla chybou. Jak k ní vůbec došlo a kdo ji prosadil?

„Největší politickou chybou, jakou jsem kdy v životě udělal, byla má podpora přímé volby prezidenta,“ říká třeba v nedávném rozhovoru pro Lidovky.cz nejdéle sloužící poslanec Marek Benda (ODS). Podobný názor mají i odborníci. Že jde o zásadní systémovou chybu, si myslí i profesor politologie z Národního institutu SYRI Stanislav Balík.

„Logika těchto voleb vede k další polarizaci společnosti. Předtím jsme jako politologové a ústavní právníci ostatně varovali, ovšem marně. Teď sklízíme trpké plody,“ uvedl Balík v nedávné zprávě institutu. Přímá volba podle něj nahrává silovým typům, které vyvolávají buď nesouhlas, nebo pozitivní ohlasy, což dále rozděluje společnost, a oslabuje tradiční instituce.

Prezidentská volba v ČR před desíti, a ještě více před pěti lety zcela vymkla stranické logice a získala tak vlastní dynamiku, myslí si. „Kandidáti se profilují bez ohledu na stranická rozhodnutí v relativně dlouhém období, což vidíme například na kandidatuře Petra Pavla,“ upozorňuje Balík.

Jak k tomu došlo

Schválení prezidentské volby bylo výsledkem dlouhých tahanic mezi tehdejší vládou a opozicí v letech 2011 a 2012. Častým argumentem pro bylo, že podobný typ volby existuje už v řadě zemí. Podporovali ji především sociální demokraté, schválena byla ale po dohodě především díky hlasům zákonodárců ODS.

Tehdejší ministerstvo spravedlnosti pod vedením Jiřího Pospíšila připravilo tři varianty přímé volby hlavy státu, přičemž jedna měla být jednokolová, další dvě varianty pak dvoukolové. Legislativní rada vlády nakonec doporučila, aby se aplikoval stejný model jako při volbách do Senátu.

Schválení pak zbrzdily dohady jednotlivých stran o podobě prezidentského úřadu. Zatímco občanští demokraté chtěli změnit volbu jako takovou, ČSSD usilovala i o změnu pravomocí hlavy státu. Navzájem se pak ovlivňovali z toho, že ti druzí chtějí změnu torpédovat.

„Já to považuji za typickou ukázku alibismu ministra Pospíšila,“ tvrdil v roce 2011 poslanec ČSSD Jeroným Tejc. Dohoda o změně pravomocí podle něj totiž prošla přes předsedy všech stran. Pospíšil prý místo toho „raději bez dohody poslal tento návrh do Sněmovny, aby se v případě, že neprojde, hájil tím, že on svůj úkol splnil“. „Pokud sociální demokraté chtějí přímou volbu prezidenta a nechtějí vytvářet záminky, proč by neměla projít, tak by návrh měli podpořit,“ opáčil Pospíšil.

Prošlo díky ODS

Zavedení přímé volby navíc vyžadovalo změnu Ústavy. Ústavní zákony jsou schvalovány kvalifikovanou většinou, tedy 3/5 poslanců. V poslanecké sněmovně se nakonec hlasovalo 14. prosince 2011, hlasy 159 poslanců ústavní zákon č. 71/2012 Sb. prošel. Pro bylo 52 poslanců ČSSD, jeden se omluvil. Z ODS hlasovalo pro 45 z 51 poslanců, proti byli tři – Aleš Rádl, Jaroslav Plachý a Jan Bauer, který nicméně žádal o opravu záznamu.

Pro kupříkladu hlasovali tehdejší premiér Petr Nečas nebo současní ministři Zbyněk Stanjura a Jana Černochová. Někdejší ministr financí Miroslav Kalousek zvedl rovněž ruku pro, spoluzakladatel TOP 09 Karel Schwarzenberg se nicméně zdržel.

Ke zvolení pomohly také další hlasy TOP 09 se Starosty, Věcí veřejných a několika nezařazených poslanců. Všichni komunisti se zdrželi.

Senát o novele Ústavy hlasoval 8. února 2012 a přijal ji, třebaže s řadou hlasů proti. Ruku souhlasně zvedlo 49 přítomných senátorů, 22 ale nesouhlasilo. Mezi nimi kupříkladu Jaroslav Kubera, Jiří Oberfalzer, Jiří Čunek, Petr Pithart nebo Miluše Horská. Prezident Václav Klaus pak zákon podepsal a ten vstoupil v účinnost 1. října 2012.

Volba prezidenta České republiky je naplánována na 13. a 14. ledna 2023 a její případné druhé kolo na 27. a 28. ledna.