Británii zachránila „malá hrstka“ statečných. Mezi nimi i 88 Čechoslováků

Letecká bitva o Británii, ve které se v létě 1940 oslabená ostrovní říše bránila agresivnímu německému postupu, ukázala světu pravého britského ducha. Pro bombardování letišť, industriálních center a obyvatelstva se vžil v Británii termín Blitz. Nejsilněji byl postižen Londýn, silnou symboliku má v historii i bombardování Birminghamu či Liverpoolu, které v počtu následovaly. Bombardování mělo vyřadit britskou obranu před připravovanou invazí. Na konci října Luftwaffe s masivním bombardováním pro velké ztráty přestala.

Na nebi nad Albionem se během tří měsíců od 10. července 1940 střetly tisíce letounů, díky urputnosti obránců – vojáků i civilistů – ale musela Luftwaffe a hlavně její sebevědomý velitel Hermann Göring spolknout hořkou pilulku. Oběti, které Britové i jejich spojenci přinesli, však byly nemalé.

"Na poli lidských konfliktů nikdy tak velké množství nevděčilo za tak mnoho tak nepatrné hrstce," prohlásil 20. srpna 1940 britský premiér Winston Churchill na adresu letců, kteří se každodenně utkávali v tvrdých bojích s německými útočníky. V té době sice ještě nebyla bitva ani zdaleka vyhrána, Churchillova slova ale přesně vystihla podstatu leteckých soubojů. Na britské straně se do nich zapojily zhruba tři tisícovky letců, z nichž přes 500 padlo a stovky utrpěly vážná zranění.

V řadách Královského letectva (RAF) bojovalo během bitvy o Británii vedle 2353 domácích letců také 145 Poláků, 127 Novozélanďanů nebo 112 Kanaďanů. Mezi jmény mužů, kteří usedali do kokpitů houževnatých hurricanů a elegantních spitfirů, je možné nalézt i 88 pilotů z Československa. Nejslavnějším z nich byl Josef František, se 17 sestřely, který ale až do své smrti 8. října 1940 bojoval v řadách polské 303. peruti.

Jejich činy se zapsaly do dějin. Českoslovenští letci ve Velké Británii. Odešli z okupované vlasti, aby mohli bojovat proti nacistickému zlu. Před 80 lety dostali historickou šanci. 10. července 1940 začala zlomová bitva 2. světové války – bitva o Británii. pic.twitter.com/yEgRwsKfXI

— Armáda ČR (@ArmadaTweetuje) July 10, 2020

Německá bombardovací ofenzíva přitom měla být pouze předehrou invaze na britské ostrovy, kterou Hitlerovi generálové chystali pod krycím označením Seelöwe. Nálety od začátku července 1940 postupně sílily a v polovině srpna přišla hlavní vlna leteckých útoků Luftwaffe. Němci soustředili své útoky hlavně na letiště, pokusy o jejich zničení ale nevyšly. Nepodařilo se navíc narušit ani systém včasného varování před leteckými útoky, založený na radaru a budovaný od poloviny 30. let.

Díky síti stanic na pobřeží Británie tak dokázala RAF účinně organizovat obranu. Ve prospěch Královského letectva hrálo i to, že se bojovalo hlavně nad britskou pevninou, a tak sestřelení stíhačky neznamenalo automaticky ztrátu vycvičeného letce. RAF také nechyběly velké počty moderních stíhaček. Hurricany a vzácnější spitfiry byly pro německé messerschmitty více než důstojnými protivníky a Luftwaffe navíc neměla strategické bombardéry. Lehčí junkersy a heinkely je nemohly nahradit.

Německé bombardování, zpočátku soustředěné kromě základen RAF hlavně na průmyslové oblasti, se postupně přeneslo i na civilní cíle. Předehrou byly bomby, které koncem srpna nejspíše omylem spadly na Londýn – a Britové v reakci na to podnikli odvetný (byť spíše symbolický) nálet na Berlín. O několik dní později pak Adolf Hitler pohrozil ostrovnímu království ničivými nálety a už 7. září se Londýňané mohli přesvědčit o tom, že svá slova myslel německý vůdce vážně.

Nálety, které na Londýn směřovaly až do půlky listopadu 1940 a zabily přes 20.000 lidí, ale neuspěly. Bomby sice zbořily nebo poškodily na milion domů, hlavního cíle – zničení morálky civilistů – se však dosáhnout nepodařilo. Právě německé bombardování Londýna – ale i dalších měst včetně nizozemského Rotterdamu a Varšavy o měsíce dříve – usnadnily o pár let později vedení Královského letectva rozhodování o mohutných útocích na německé civilní cíle.

"Němci zaseli vítr a nyní sklízí bouři", prohlásil později letecký maršál a vrchní velitel britského bombardovacího letectva Arthur Harris. V létě 1940 ale byly podobné útoky hudbou budoucnosti, v té době totiž RAF a spolu s ní celá Británie bojovaly o holé přežití. Nakonec ale Británie odolala a německé velení 17. září 1940 odložilo operaci Seelöwe na neurčito. Velké německé letecké útoky na britské území skončily ovšem až na jaře 1941.