Maďar Sándor Bauer následoval Jana Palacha, upálil se na protest proti okupaci

Teprve sedmnáctiletý maďarský učeň Sándor Bauer se před 50 lety, 20. ledna 1969, upálil na schodech Maďarského národního muzea v Budapešti. Svůj protest proti okupaci Československa v 1968 a proti přítomnosti sovětských vojsk v Maďarsku uskutečnil jen čtyři dny po Janu Palachovi (a den po jeho úmrtí), jehož činem i místem se Bauer inspiroval. Bauer zemřel na následky těžkých popálenin o tři dny později.

Důvody svého činu popsal Bauer v dopise, který na rozloučenou zanechal svým spolužákům a učitelům. „Upálil jsem se za živa, jako ten československý mladík, který se upálil 16. ledna. Chci tak protestovat proti sovětské okupaci,“ napsal například Bauer, který při svém protestu v rukách držel dvě papírové národní vlajky. Další dopis napsal své rodině.

Pohřeb se 28. ledna konal tajně a za přísných bezpečnostních opatření v Budapešti. Mohli se ho zúčastnit jen rodiče a nejbližší příbuzní. Zajímavostí je, že ve stejný den, kdy se zapálil Bauer, se ke stejnému činu odhodlal i Josef Hlavatý. O motivu tohoto plzeňského dělníka ale dodnes panují pochybnosti.

Bauer se narodil 21. února 1952 v Budapešti. Jako čtyřletý zažil maďarské povstání v roce 1956, kdy byt jeho rodiny rozstřílely sovětské tanky. Kvůli nevyhovujícímu kádrovému posudku se nedostal na lesnickou střední školu a učil se proto automechanikem. Již od mládí Bauera zajímala historie a literatura a podle pamětníků působil jako podivín a idealista.

Ke svému protestu se odhodlal 20. ledna 1969 hodinu po poledni. „Chtěl bych žít, ale národ a proletáři teď potřebují mé na uhel ohořelé tělo,“ napsal také v dopise na rozloučenou svým nejbližším. Státní bezpečnost ihned zahájila vyšetřování a ve vazbě skončili dva Bauerovi přátelé.

Státní bezpečnost také dokázala Bauerův čin a jeho motivaci dobře utajit. Dopisy a letáky okamžitě zabavila při domovních prohlídkách a komunistický tisk psal o činu duševně nemocného člověka. O případu tehdy krátce psalo i Rudé právo.

Bauerův osud poprvé zmínil až maďarský režisér Zsolt Balogh ve svém dokumentu 1968 z roku 1989. Na místě jeho tragického protestu byla v roce 2001 odhalena pamětní deska a v roce 2011 pak po něm byla pojmenována jedna z budapešťských ulic.

Čtěte dále: „Květiny od normalizačního komunisty jsou výsměch“, kritizuje Babiše vzkaz u pamětní desky

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.