České vánoční století. Od TGM přes Dědu Mráze po Santa Clause

Chceme tradiční, jenže jaké? České Vánoce jsou pestré jako ozdoby na vánočních stromcích. Skleněné, slaměné, z perníku a někde všechno dohromady, protože to tak má někdo rád. Letos nás čekají už 99. české nebo československé Vánoce, ale ta správná a univerzální tradiční předloha se mezi nimi hledá obtížně.

Na Jadran myslete už o Vánocích

Tak třeba hned ty první v roce 1918, slavené jen pár týdnů po vzniku samostatného Československa. Většina domácností se v té době potýkala s nouzí po první světové válce, a tak přišlo vhod doporučení z Lidových novin, jak se vypořádat se Štědrým večerem, když nebudou peníze na dárky: „Ke všem pohádkám, co jich máme a můžeme vyprávět dětem, přibyla nám ještě jedna, předstihující fantasii nad vše pomyšlení a přec ve všem nejryzejší pravda: O tatíčku Masarykovi. Vyprávějte ji dětem při našich prvních českých Vánocích.“

Ale zas tak úplně těžká doba to nebyla, alespoň podle nabídek obchodníků. Jako vhodný dárek pro ženy byla nabízena například mast Hyperin, která měla při správném používání současně s masáží zajistit viditelné zvětšení poprsí, a to ve velmi krátké době. Vhodným doplňkem jevil se pak dárek pro muže – vzorkové balení dvanácti kusů francouzských prezervativů značky Kolonia.

O třináct let později už zažívalo Československo konzumní Vánoce se vším všudy. Ve společenských časopisech ubylo v prosincových číslech redakčních stran a přibylo těch inzertních. Jako ten nejlepší dárek pod stromeček se nabízelo prakticky cokoliv. „Pod stromeček jen cenné dárky, pečlivě a láskyplně vybrané. Čím tvrdší doba, tím užitečnější je něco do spíže k rozmnožení zásob pro tři sváteční dny: Pasteur. smetana do kávy k vánočce – čajové máslo a sýry k svačině a k večeři – vhodná úprava sváteční životosprávy – hodnotný a cenný vklad do kuchyně, který vydrží a každou hospodyni i celou rodinu určitě potěší,“ vybízely k nákupu Pražské mlékárny.

Vedle tohoto skromného inzerátu ale nabízela společnost doktora Sirového letní pobyty u Jaderského moře: „Vzpomínejte o Vánocích, kam pojedete v létě na prázdniny! Opožděné rozhodování může Vám přinésti nepříjemnou zkušenost, které Vás chceme uchrániti. U moře v Cesenatiku, dnes již mondénních mořských lázních s nejnádhernější pláží Itálie a v útulných Selcích v Jugoslávii na horním Jadranu čekají Vás nejkrásnější prázdniny! V našich pensionech vybudovaných přímo na mořském břehu budete se cítiti jako doma. Poskytneme Vám dokonalý odpočinek v příjemné pohodě jižního klimatu, úplnou bezstarostnost a pohodlí. Rozhodněte se včas a dejte zdraví Vašim miláčkům!“

K obdarování lyžařů se zase doporučovala Neubertova podrobná mapa Krkonoš s plánkem tyčkovaných cest a tabulkou němých značek. Obyčejná papírová stála tehdy 18 korun, trvanlivější, podlepená plátnem, se prodávala za 32 korun. K tomu desítky dalších doporučení, která se dodneška nijak nezměnila. Pod stromeček knihu, dárkové balení mýdla a krému, šály, rukavice nebo třeba notebook tehdejší doby – psací stroj: „K Ježíšku Mirsičku! Zdokonalený, nádherný psací stroj – jaký zde ještě nebyl – nové přednosti, nové vymoženosti – je třeba, abyste si prohlédl novou Mirsičku, darujete-li ji, neobyčejně posloužíte a bude Vás vděčně vzpomínáno po dlouhá léta. Mirsa Portable, to je ten pravý dárek pro každého. Platiti lze též v nepatrných splátkách.“ Ano, už tehdy se podbízely Vánoce na dluh, samozřejmě úplně maličký…

Führerova noc a husa v atomové troubě

Další roky byly pro české Vánoce kruté. Nejprve v roce vyvrcholila 1933 hospodářská krize a po ní přišel za protektorátu německý útok na tradiční křesťanské Vánoce, který v pořadu Historie.cs popsal historik Petr Koura: „Nacisté považovali jak katolickou, tak evangelickou církev a vlastně křesťanství celkově za svého ideového protivníka. Jejich pojetí Vánoc byl vlastně návrat ke staropohanským germánským tradicím. Už v roce 1938 bylo ve školách v Německu zakázáno dětem oslavovat narozeniny Ježíše Krista. Nacisté se nesnažili tyto tradice úplně vymazat, věděli, že to se jim nepovede, ale snažili se je překrýt. Takže 21. prosince slavili svátek slunovratu. Když pak došlo k vypuknutí války, snažili se 24. prosinec pojímat jako svátek padlých a rozsvěcení vánočních svíček prezentovat jako světlo za zemřelé. Že se vlastně vzpomíná na hrdiny, kteří padli ve prospěch nacistického Německa. Došlo i k tomu, že známá německá koleda Tichá noc dostala text, který oslavoval genialitu Adolfa Hitlera. Zpívalo se: ,Tichá noc, svatá noc, všude je klid, všude je jas. Jen kancléř k boji odhodlán, nad Německem dnem i nocí bdí sám, stále jen myslí na nás, stále jen myslí na nás.‘“

Německý protektorátní pokus české Vánoce přežily bez úhony a po druhé světové válce to vypadalo optimisticky. Na strádání se mělo rychle zapomenout, střídalo ho opojení z právě objeveného využití atomové energie. Mladá fronta připravila před Vánocemi 1947 velkou ilustrovanou předpověď toho, co společnost už brzy čeká – a atom v tom hrál hlavní roli. Řada z tehdejších vizí se skutečně naplnila, například výstavba jaderných elektráren. „Kolik vyčerpávající námahy a potu si každý rok vyžádá práce horníků, má-li být milionům opatřeno teplo domova na vánoce i na celou zimu. Hned tady by bylo výborné zaměstnání pro atomovou energii,“ psaly noviny na konci roku 1947.

Poloviční úspěšnost měla předpověď vánočních stromků budoucnosti. Správně vyšel tip, že řada domácností si bude pěstovat stromky doma v květináči. Zdobení malých stromků, které celý rok rostou na balkoně nebo na zahrádce a jen na několik vánočních dnů se přenesou do pokoje, je dnes naprosto běžné. Nevyšla ale prognóza o urychlování jejich růstu. Na dobové ilustraci totiž hospodyně zalévá květináč konvičkou s velkým nápisem Atom. Taková péče měla zajistit, že stromy porostou nikoli roky, ale pouhé týdny. „Zasadíme ho o Dušičkách, v nejhorším případě již na Hromnice, a bude po starosti,“ slibovaly tehdejší noviny.

Stejně polovičatou úspěšnost měl i odhad budoucnosti prostřeného štědrovečerního stolu. Noviny předvídaly, že na něm nebude chybět čerstvé jižní ovoce. Jen rychlost a způsob dopravy se zatím nenaplnily, i když současná letecká přeprava čerstvého zboží už má k tehdejším smělým plánům docela blízko. „Datle, fíky a pomeranče si opatříme na Štědrý den dopoledne přímo u pěstitele. S pomocí atomoletu to dokážeme za několik minut.“

U poslední kuchyňské předpovědi se chce říci, že se naštěstí nenaplnila, protože mít doma atomovou troubu by nemuselo být právě bezpečné. Ale vařilo by se v ní podle Mladé fronty jednoduše a rychle. Takto by se měla chystat například husa: „Hospodyně vloží do atomové trouby husí vejce, trochu mouky a něco pažitu, zmačkne knoflík a v okamžiku, kdy zazvoní návštěva, vyjme pečeni s knedlíkem a zelím.“

Stejně to dopadlo i s odhadem, jak se bude za pomoci jaderné energie řídit na objednávku klima a počasí. „Rozpustit arktické ledy, zřídit ve střední Evropě ne sice tropickou džungli, ale jistě fíkové háje nebo bavlníkové plantáže, bude-li třeba a budeme-li si to přát.“ A nevyšlo to ani s nejsmělejší předpovědí, že budeme létat podle chuti na výlet na Měsíc a zpáteční letenka vyjde na 547 korun, ovšem až po započítání desetiprocentní slevy.

Možné vysvětlení, proč se naplnilo jen něco, skrýval tehdy závěr článku. Na tomto místě je potřeba připomenout, že je stále řeč o vánoční předpovědi z prosince 1947, tedy pouhé dva měsíce před únorovým komunistickým pučem 1948. „Kdy se všech těchto věcí dočkáme, záleží na tom, komu lidstvo svěří své příští dějiny. Zda sobě, nebo několika kapitalistickým kořistníkům,“ podmiňovaly noviny svůj výhled do budoucnosti.

Když se z Ježíška stal děda Mráz

Po roce 1948 bylo najednou všechno jinak. Vánoce z nástupu komunistické totality se obvykle připomínají smutně legendárním projevem předsedy vlády Antonína Zápotockého z roku 1952, v němž po svém v jednom odstavci vysvětlil revoluční změny i přerod Ježíška. „Nastaly mnohé převraty. Děti pracujících se již nerodí ve chlévech. I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již dnes ani naši pracující a jejich děti.“

Méně známý je jeho o dva roky starší projev z roku 1950, kdy takto převyprávěl biblický výklad Kristova narození a života: „I letos, tak jako každoročně, se rozzáří tisíce vánočních stromků. Zazní písně známých vánočních koled Narodil se Kristus pán, veselme se. Proč se narodil? Pamatujete se, jak nám o tom v dětství vyprávěli. Aby odstranil bídu, křivdy a nespravedlnost. Aby pomohl maličkým, slabým a bědným. Protože chtěl chudým pomáhat, bohatí ho ukřižovali,“ promlouval Zápotocký ke čtenářům Rudého práva a plynule přešel k Velké říjnové socialistické revoluci. „Bída, křivdy a nespravedlnost dále kralovaly. Volání po odstranění zločinného panství zpupných bohatců neustávalo. Vstávali noví bojovníci. Také oni byli persekvováni, vsazováni do žalářů i vražděni. Přesto těch, kteří proti zločinům i bezpráví mocných k boji povstali, přibývalo. Konečně zazářila na východě vítězná rudá hvězda. Celou jednu šestinu světa oblila svou září. Dělníci a pracující tam vzali vládu do vlastních rukou. Světlo rudé hvězdy z východu jasně zářilo. Kácely se trůny zpupných tyranů. Padala pouta otročiny. Rušeno bylo neomezené právo kapitalistických boháčů pracující lid bezmezně vykořisťovat. V továrnách a na polích vstává ne jeden, ale tisíce a desetitisíce spasitelů.“

Takže nové a lepší Vánoce byly náležitě vysvětleny, a kdyby snad ještě někdo pochyboval nad tou správnou atmosférou, tomu Rudé právo přidalo báseň Ivana Skály Česká vánoční – Památce Jana Nerudy:

Vypustí tavič pod škraloupem strusky
poslední tavbu roku tohoto.
A školní vrata zas jak zralé lusky
se otevrou před naší drobotou.

Vždyť aby jaro načrtnuté křehce
na obzor Čech, dál zlátlo napřesrok
a aby mír měl ten, kdo válku nechce,
je třeba pluhy kout i sny i ocel slok.

Vždyť aby v Londýně měl dělník v doku
oporu v nás a aby nepřítel
nemohl nikdy přejít do útoku
je třeba jasných hlav a tvrdých čel.

Vánoce na příděl

O reklamách na vánoční dárky nemohla být v polovině minulého století ani řeč. Místo nich vycházela v novinách aktualizovaná oznámení o přídělovém lístkovém systému. Takže ve vánočním vydání Rudého práva se lidé dozvěděli, že na první čtyři lednové týdny mohou v obchodech výměnou za lístky dostat na jednoho dospělého 260 gramů umělého jedlého tuku. Vejce byly v přídělovém systému jen pro děti: do 6 let měly nárok na 10 vajec, avšak od 12 do 18 let byl příděl snížen na 7 vajec. Regulovaný byl i příděl obyčejného mýdla a například školy, které organizovaly sběr kostí, mohly 5 kilogramů kostí vyměnit za 1 kus jádrového konzumního mýdla.

Rok 1953 byl první, ve kterém mohli Češi prožít Vánoce u televize. Vysílání Československé televize začalo 1. května a na Štědrý den nabídlo tento program: „Od 15:00 hod dětský vánoční pořad ,Veselá překvapení pod vrkočem‘. Vystoupí v něm Pehrovi maňásci. Vysílání pro děti uzavře loutková filmová pohádka laureátky státní ceny H. Tyrlové ,Vánoční sen‘.“

Program to byl chudý, chtělo by se říci, že chudý až symbolicky – jako naprostá většina domácností po měnové reformě, která ten rok v červnu proběhla.

O deset let později byla televizní nabídka už o něco bohatší, a především nabízela to, co dnes považujeme za tradici – v osm hodin večer rodinnou pohádku. V roce 1963 to byl film Barnabášek, určený dětem od osmi let a jejich rodičům. Po něm následoval Vánoční dekameron vyprávění a písniček, dále Trio č. 2 f moll Antonína Dvořáka, film Horoucí srdce a nakonec dvacet minut po půlnoci revuální hudební film Staré, ale dobré. Televizní Vánoce byly nastartovány.

Dalším důležitým mezníkem v dějinách Vánoc byl rok 1957. V červenci byl otevřený první Tuzex, socialistický obchod se západním zbožím, za které se platilo speciálními poukázkami – bony. Nebylo to ale tak, že hned od začátku by se daly v Tuzexu nakupovat pravé džíny nebo francouzské parfémy pro vánoční nadílku. Až do poloviny šedesátých let nabízel Tuzex téměř výhradně kvalitní a nedostatkové domácí zboží, kávu, čokoládu, alkohol a bez pořadníku také osobní auta. Z toho se už pěkná vánoční nadílka dala poskládat. V Tuzexu se v té době ale prodávalo také uhlí a stavební materiál. Za bony tu zákazník dostal speciální osobní poukaz, s nímž se pak chodilo vyzvedávat zboží do uhelných skladů a prodejen stavebnin.

Vánoce, Vánoce přicházejí…

Od 60. let se české Vánoce už nijak dramaticky neměnily. V obchodech bylo rok od roku více zboží, rozšiřoval se televizní program a vše od té doby běží podle písně Zdeňka Borovce a Jaromíra Vomáčky Vánoce, Vánoce přicházejí. V roce 1962 ji nazpívala skupina Settleři s dětskou zpěvačkou Magdou Hrnčířovou a stala se vlastně zhudebněným scénářem standardní rodinné oslavy Vánoc. Schází se rodina, hodně jídla a pití, trochu zmatku a to vše míří k univerzálnímu vyvrcholení:

A když sní se, co je v míse,
televizor pustíme,
v jizbě dusné všechno usne
k blaženosti mé.

S tímto konzumním chorálem přežily české Vánoce jak útoky z východu vedené dědou Mrázem, tak stále silnější západní nájezdy Santa Clause. Ježíšek nebyl komunisty úplně zašlapán do země, ale Vánoce si u nás zpátky pod svou kontrolu naplno nevzal, spíš jen tak cudně postává vedle.