Společnost ztratila dynamiku a točí se v kruhu. Diagnóza dekadence

Velké americké deníky jsou již dlouho orgány levice, ale udržují si téměř dojemnou tradici: snaží se o názorovou pestrost tím, že zaměstnávají pár konzervativních komentátorů. Psát pro publikum, které jejich názory předem odmítá, je pro tyto jedince výzva. Jsou pod trvalým tlakem – přizpůsobit se, nebo se nechat otrávit. Některé to autorsky zničí. Rossu Douthatovi, který se v roce 2009 jako třicetiletý stal nejmladším komentátorem New York Times vůbec, to prospělo. Své konzervativní katolické názory nezměnil, ale snaží se je formulovat tak, aby přesvědčil i lidi jiných východisek.

Teď vydal knihu, jež volně zapadá do současného žánru lamentování nad nástupem populismu a koncem liberalismu či Západu, ale zároveň je o něčem jiném. Těm, kteří o konci liberalismu uvažují, ji přesto lze doporučit.

Jmenuje se Dekadentní společnost a tou dekadencí Douthat nemá na mysli ani nějaké orgie, ani úpadek, který musí skončit zhroucením. Popisuje stagnaci, která už je tady – stále ještě bohatou společnost, která ale ztratila dynamiku a točí se v kruhu. Mluví o „ekonomické stagnaci, institucionálním chátrání a kulturním a intelektuálním vyčerpání“. Její instituce dál fungují, ale skřípavě, děje se v ní mnoho frenetického, ale výsledek bývá nicotný a absurdní.

Taková společnost může snadno podlehnout vnějšímu šoku, ale taky nemusí – dekadence vykazuje překvapivě mnoho znaků „trvalé udržitelnosti“.

Většinu z Douthatových „čtyř jezdců dekadence“ už někdo někde popisoval. První tři – technologickou a ekonomickou stagnaci, kolaps porodnosti a sklerózu institucí – lze snadno doložit čísly a konsenzem odborníků.

První z nich jde proti klišé, že zažíváme éru ustavičné změny. Jenže ta změna se projevuje v oblasti komunikačních a simulačních technologií, jejichž překotný vývoj maskuje, že jinde se rozvoj zpomalil. Jaký důležitý vynález v domácnosti přibyl od 50. let (kdy už v té americké byla myčka nádobí a barevná televize)? Vynálezy, na nichž se v současnosti pracuje, jako elektrická auta, jsou často „defenzivní inovace“, jak říká ekonom Tyler Cowen. „Elektrický automobil není inovace měnící svět ve stylu parolodi, letadla nebo auta na benzin, které má nahradit… cílem je najít nové technologie umožňující našim společnostem zůstat v zásadě stejné.“

Celý text Martina Weisse si můžete celý přečíst ve speciálním vydání Týdeníku Echo BEST OF 2020, který najdete už nyní na stáncích. Můžete si jej objednat také zde.