Doba postcovidová – doba technologická

ÚHEL POHLEDU: Víte, co je pro post-covidovou ekonomiku typické? A neřešme teď slovo „post-covidová“, protože víme, že čtvrtá vlna se teprve rozjíždí. Přesto již máme ty největší turbulence za sebou. Pokud bude další lockdown, velmi pravděpodobně už nebude tak tvrdý jako v loňském roce. Případně by se mohl diskriminačně týkat jen některých skupin – nejspíš by to bylo neočkovaných lidí. Anebo by mohl mít neformální podobu – například trasování a následné karantény by mohly vést k tomu, že s dětmi by zůstávali doma i rodiče, takže by opět chyběla pracovní síla… Ale to vše je už čajíček proti loňskému podzimu.

Zkrátka ekonomicky vzato, už jsme na prahu doby post-codivové. A typické pro tuhle dobu je, že poptávka po zboží a službách je velmi vysoká, ale nabídka nestíhá. Stíhala by, kdyby nechyběly materiály a komponenty a lidé. Ale kvůli státním zásahům za poslední rok a půl došlo v ekonomikách k tak velkým strukturálním změnám, že dodavatelé mají výrobu do značné míry znemožněnou, takže nedokáží poptávku sytit – a to se provaluje v podobě rostoucích cen. A výraznější je tento jev v zemích, kde byly také tvrdší lockdowny a větší vládní výdaje, kterém se říkalo „záchrana“.

Velmi typickým příkladem je zahraniční obchod ve střední Evropě. Jeden z posledních číselných údajů přišel ze Slovenska: Slovenský zahraniční obchod skončil v červenci s nečekaným schodkem 10,7 mil. eur, ačkoliv se čekal přebytek 175,6 mil. eur. Přitom vzrostl import coby zrcadlo domácí poptávky i export coby zrcadlo zahraniční poptávky. Import na Slovensko byl ovšem vyšší; domácí poptávka vybuchla poté, co se jako papiňák natlakovala během lockdownů.

Poptávka v době postcovidové jede, což je atypické pro hospodářskou krizi, ale jede ještě něco – totiž kryptoměny. Ty ovšem frčí jiným způsobem, než jakým jsme o nich mluvili na počátku tohoto roku, když bitcoin trhal rekordy. Tehdy se jednalo o ryze spekulativní cenovou bublinu. Ne že teď by tu bublina nebyla. Lépe řečeno, ona se od počátku roku ještě nevyfoukla. A pořád opakuji názor založený na analýze předešlých trendů, že bitcoin ještě alespoň jednou „štrajchne“ hladinu 20 tisíc dolarů za bitcoin. Ale tentokrát mám na mysli něco jiného.

Patrně jste zaznamenali, že Salvador zavedl jeden bitcoinový token jako oficiální jednotku své fiat měny – to bylo ostatně před pár dny dost vděčné mediální téma. Tento akt bitcoin ohromně podpořil, takže jeho cena vyletěla, následně Salvador při spouštění akce čelil jistým „technickým problémům“, což bitcoin zase během dalšího dne srazilo o 17 procent. Média povětšinou o celé věci informovala z úhlu pohledu, že „zavedení bitcoinu v Salvadoru doprovázely technické problémy“ – rozumějme, vše má být špatně. Ohromné pozornosti se dostalo protestujícím, kteří tvrdili, že bitcoin může vést k nezákonným transakcím.

Můj úhel pohledu je ovšem o 180 stupňů obrácený. Fakt, že se dějí nezákonné transakce, není vinou měny, ve které jsou účtované. Když se nebudou dít v bitcoinech, budou se dít v dolarech. A fakt, že země na bitcoin skutečně přešla vzdor tomu, že některé obchody nedokázaly zpočátku platby přijímat (což měly být ony technické problémy), je naprosto nevídaným technologickým skokem. A právě tato akceptace bitcoinu coby oficiálního platidla znamená naprosto zásadní zlom v jeho existenci: Nyní již bitcoin má zcela hmatatelné fundamenty; není založen na pouhé psychologii.

To nic neříká o tom, že by bitcoin měl růst dneska, zítra, za měsíc. Neříká to, že by neměl ještě víc vyfouknout svou stávající cenovou bublinu. Ale s dost vysokou pravděpodobností to říká, že bitcoin přežije a poroste v dlouhodobém horizontu. A také že jeho volatilita bude procentuálně velmi pomalu klesat. Mohlo by se něco podobného přihodit před covidem? Sice mohlo, ale doba postcovidová podobných technologickým skokům vysloveně nahrává.

Doba postcovidová se totiž ponese ve znamení většího státu, větších dluhů, větší inflace, větší nedůvěry obyvatel vůči státu – a to vše je dokonalé podhoubí pro vznik duální ekonomiky. Na jedné straně té „oficiální“ a stále víc veřejné a státní – a na druhé straně šedé zóny v podobě neregistrovaného zlata, skrytého vlastnictví nemovitostí mimo eurozónu a kryptoměn.