1 komentář

Luděk Munzar, herec, který si rozuměl s auty i básníkem

komentář

Témata: , , ,

Zemřel Luděk Munzar, herec, který si nemusel lepit knírek, neboť ten jeho mu dokonale seděl. Byl to vzácný, asi obecně mizející druh herce mužného typu, silný ve výrazu a jemný v jeho provedení, přirozený, ale přitom naprosto netuctový, obdařený chlapskou přitažlivostí, stejně jako přirozeným a rozvíjeným intelektem. Adekvátním blížencem v globálním rozměru mu byl Paul Newman, kterého Munzar daboval, měl s ním podobné záliby v automobilových závodech a létání (v tom byl Munzar myslím ještě dál) i v tom, že nepovažoval herectví za jedinou věc, které se musí ve svém životě věnovat. Obdivuhodné bylo jeho civilní vystupování, které bylo nenucené, zdrženlivé, a přesto vědomé si svého významu a ceny. Dojemné bylo myslím i jeho manželství s Janou Hlaváčovou, herečkou a ženou obdobných kvalit v ženském podání.

Jak známo, Luděk Munzar spolu s Janou Hlaváčovou odešli v roce 1990 z Národního divadla, jehož hereckou poetiku během dvaceti let (byla to normalizační léta, ale bylo by křivdou právě je s nimi spojovat) spoluvytvářeli. O důvodech jejich odchodu se toho již hodně napsalo, bylo to nejspíš rozhodnutí pro ně důležité, které nikdy neodvolali: když v roce 2011 dostával Munzar v ND Thálii, prohlásil, že byl přesvědčen, že na jeho jeviště už nikdy nevstoupí. Musel ten důvod odchodu být tedy skutečně silný a vůle se nevrátit opravdová: na rozdíl od Hlaváčové, která odešla na Vinohrady, Munzar už do žádného divadla nenastoupil.

Do divadla nikoli, ale před diváky se vrátil v září 2010 v pořadu Obleču tě do hvězd, kterým pražská Viola vzpomněla sto let od narození básníka Františka Hrubína. A připomenul ho právě Luděk Munzar, kterého pojilo s Hrubínem pozoruhodné přátelství, o němž se jinak zdrženlivý Munzar rozhovořil v interview s mou tehdejší kolegyní Janou Machalickou v LN. Munzar rozhovory poskytoval jen velmi vzácně, ale vzpomínám si, že mi Jana říkala, jak mu záleželo na tom, aby se vědělo, že se s Hrubínem opravdu přátelili a měli se rádi, přestože byl mezi nimi rozdíl třiadvaceti let. Pocházeli však oba z venkova a právě ta venkovská citlivost je měla sblížit. Poznali se v roce 1958 při práci na Hrubínově Srpnové neděli, autor, v té době slavný básník, slavný i svým projevem na II. sjezdu spisovatelů, za který byl pak zase zmáčknut, chodil do divadla na zkoušky a na místě ještě leccos na textu upravoval. A s Munzarem si padli do oka: „‚Ty jsi z venkova, že?‘ –‚No.‘ – ‚Já jsem Franta, ty jsi Luděk.‘ – ‚To já nemůžu, to se nezlobte.‘ – ‚Já na tom trvám.‘ No a takhle naše přátelství začalo. O premiéře jsme se už navštěvovali a potom přišla další hra – Křišťálová noc.“ Tak to Munzar líčil mé kolegyni. 

Jejich přátelství, kdy, jak Munzar říkal, střídavě na svých venkovských chalupách slavili jaro a loučili se s podzimem, trvalo do Hrubínovy smrti, která přišla v jeho jednašedesáti letech 1. března 1971. Připomínám ho tu i proto, že si lze snad i představit, jaký taková blízkost s básníkem může mít vliv na hercovu práci, na její vážnost a sebeúctu. Nevím, jestli něco takového dnes existuje. Pokud ano, tak ať si toho obě strany váží, jako si toho vážil Luděk Munzar.

 

Týdeník Echo přináší nejdůležitější společenské události doma i ve světě, jedinečné komentáře, exkluzivní analýzy a rozhovory od uznávaných osobností. Je pro nás důležitý film, literatura, architektura, výtvarné umění a samozřejmě i historie.

Digitální Týdeník Echo + komentáře Echo24.cz

od 199 Kč

Získejte plnou verzi jedinečných komentářů, esejí, exkluzivní analýzy a rozhovory s inspirativními osobnostmi a další klíčové texty Echo24.cz

Více info

Vážení čtenáři,
internetový deník Echo24 se rozhodl změnit podobu čtenářských diskuzí pod texty, které na našich stránkách publikujeme. Diskuzí se nově mohou účastnit pouze ti čtenáři, kteří jsou přihlášení a kteří mají zaplacený nějaký typ předplatného. To si můžete pořídit již od 149 korun měsíčně zde.

K tomuto kroku jsme se rozhodli kvůli neúměrně velkému počtu diskutujících, kteří nerespektovali pravidla slušné diskuze, napadali ostatní diskutéry a podobně. Navíc používali i různé anonymizéry, které jim umožňovaly se do diskuze vrátit i poté, co jim redakce jejich účet zablokovala.

Kvůli malému počtu členů redakce nebylo v našich silách neustále procházet všechny diskuze a mazat urážlivé či jinak nevhodné příspěvky. Slušní diskutující jsou nadále na našich stránkách vítáni.