1 komentář

Luděk Munzar, herec, který si rozuměl s auty i básníkem

komentář

Témata: , , ,

Zemřel Luděk Munzar, herec, který si nemusel lepit knírek, neboť ten jeho mu dokonale seděl. Byl to vzácný, asi obecně mizející druh herce mužného typu, silný ve výrazu a jemný v jeho provedení, přirozený, ale přitom naprosto netuctový, obdařený chlapskou přitažlivostí, stejně jako přirozeným a rozvíjeným intelektem. Adekvátním blížencem v globálním rozměru mu byl Paul Newman, kterého Munzar daboval, měl s ním podobné záliby v automobilových závodech a létání (v tom byl Munzar myslím ještě dál) i v tom, že nepovažoval herectví za jedinou věc, které se musí ve svém životě věnovat. Obdivuhodné bylo jeho civilní vystupování, které bylo nenucené, zdrženlivé, a přesto vědomé si svého významu a ceny. Dojemné bylo myslím i jeho manželství s Janou Hlaváčovou, herečkou a ženou obdobných kvalit v ženském podání.

Jak známo, Luděk Munzar spolu s Janou Hlaváčovou odešli v roce 1990 z Národního divadla, jehož hereckou poetiku během dvaceti let (byla to normalizační léta, ale bylo by křivdou právě je s nimi spojovat) spoluvytvářeli. O důvodech jejich odchodu se toho již hodně napsalo, bylo to nejspíš rozhodnutí pro ně důležité, které nikdy neodvolali: když v roce 2011 dostával Munzar v ND Thálii, prohlásil, že byl přesvědčen, že na jeho jeviště už nikdy nevstoupí. Musel ten důvod odchodu být tedy skutečně silný a vůle se nevrátit opravdová: na rozdíl od Hlaváčové, která odešla na Vinohrady, Munzar už do žádného divadla nenastoupil.

Do divadla nikoli, ale před diváky se vrátil v září 2010 v pořadu Obleču tě do hvězd, kterým pražská Viola vzpomněla sto let od narození básníka Františka Hrubína. A připomenul ho právě Luděk Munzar, kterého pojilo s Hrubínem pozoruhodné přátelství, o němž se jinak zdrženlivý Munzar rozhovořil v interview s mou tehdejší kolegyní Janou Machalickou v LN. Munzar rozhovory poskytoval jen velmi vzácně, ale vzpomínám si, že mi Jana říkala, jak mu záleželo na tom, aby se vědělo, že se s Hrubínem opravdu přátelili a měli se rádi, přestože byl mezi nimi rozdíl třiadvaceti let. Pocházeli však oba z venkova a právě ta venkovská citlivost je měla sblížit. Poznali se v roce 1958 při práci na Hrubínově Srpnové neděli, autor, v té době slavný básník, slavný i svým projevem na II. sjezdu spisovatelů, za který byl pak zase zmáčknut, chodil do divadla na zkoušky a na místě ještě leccos na textu upravoval. A s Munzarem si padli do oka: „‚Ty jsi z venkova, že?‘ –‚No.‘ – ‚Já jsem Franta, ty jsi Luděk.‘ – ‚To já nemůžu, to se nezlobte.‘ – ‚Já na tom trvám.‘ No a takhle naše přátelství začalo. O premiéře jsme se už navštěvovali a potom přišla další hra – Křišťálová noc.“ Tak to Munzar líčil mé kolegyni. 

Jejich přátelství, kdy, jak Munzar říkal, střídavě na svých venkovských chalupách slavili jaro a loučili se s podzimem, trvalo do Hrubínovy smrti, která přišla v jeho jednašedesáti letech 1. března 1971. Připomínám ho tu i proto, že si lze snad i představit, jaký taková blízkost s básníkem může mít vliv na hercovu práci, na její vážnost a sebeúctu. Nevím, jestli něco takového dnes existuje. Pokud ano, tak ať si toho obě strany váží, jako si toho vážil Luděk Munzar.

 

Echo Komplet

2 999 Kč

Získejte to nejlepší za méně jak 40% ceny! Díky tomuto balíčku si užijete unikátní web bez reklam EchoPrime, denní komentáře Echo24 a Týdeník Echo jak v digitální, tak v tištěné podobě

Více info

/
Komentátor

Názory Více

Online zprávy Více

Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.