Proč Švédsko dodnes nepožádalo o členství v NATO? Aneb švédské probuzení do reality

NÁZORY ČTENÁŘŮ

Proč Švédsko dodnes nepožádalo o členství v NATO? Aneb švédské probuzení do reality
"Když se Švédsko mohlo „bezbolestně“ připojit k obrannému systému NATO v 90. letech minulého století, chyběla vůle." Foto: Shutterstock
1
Názory čtenářů

Jiří Pořízka

NÁZORY ČTENÁŘŮ: Ve Švédsku jsem žil od roku 1968 až do své penze, a proto je tato země mou druhou vlastí. Pečlivě sleduji, co se v ní děje, raduji se i strádám s ní, stejně jako s Českem.

Švédsko se stalo členem Evropské unie v zimě roku 1995. Již tehdy se psalo a hovořilo o možném přístupu této země k NATO, ale zdálo se, že vzhledem k unijní klauzuli o solidaritě alianční svobodu nepotřebovalo. Neutrální politiky, která této severské zemi dobře posloužila v časech studené války a která vyhovovala i Finsku, už prakticky nebylo třeba, a tak se otázka NATO nechala být.

Všichni – kromě švédských obyvatel – stejně věděli, že jejich země je zakotvená v západním obranném společenství s americkou podporou. Nám emigrantům to každopádně neušlo. My jsme tyto události bystře sledovali!

Rusko bylo po pádu Sovětského svazu v krizi. Svítala sice naděje, že i Rusko se vydá cestou demokratického vývoje s nastolením vzájemné politiky bezpečnosti se Západem, a to hned poté, co prezident Boris Jelcin aspoň krátkodobě vystřízliví. V tomto růžovém scénáři proto nebylo třeba o členství v NATO usilovat.

Druhým tehdejším scénářem byla možnost vzniku dalšího ruského revanšismu a znovuvyzbrojování „různých režimů“ na tomto území: ty však mohly být ještě nečitelnější, než ten sovětský, co padl. V tomto případě mohl být pátý článek NATO o bezpečnostních zárukách existencionální otázkou. I když byla studená válka minulostí, Baltské moře leželo zase tam, kde předtím. Podle výzkumu veřejného mínění bylo 15 % švédského obyvatelstva pro vstup a 48 % proti.

Proč se švédská bezpečnostní politika nevyvíjela kontinuálně s časem? Dnes nás Vladimír Putin – a jeho přepadová válka s hrozbou použití jaderných zbraní – ohromil tak, že v otázce připojení se k NATO nastal ve Švédsku obrovský politický zvrat. Veřejné mínění dnes ukazuje 39 % pro a 29 % proti.

Když se Švédsko mohlo „bezbolestně“ připojit k obrannému systému NATO v 90. letech minulého století, chyběla vůle. Nyní, když by Švédové k NATO patřit chtěli, je už příliš pozdě a smyslu zbavený Putin by švédský vstup do Severoatlantické aliance pokládal za provokaci. Pokud jde o nynější přelety ruských letadel nad švédským ostrovem Gotland, spokojujeme se s diplomatickou nótou, kterou Putin stejně hází do koše. A nynější připojení k NATO by Švédům stejně bezpečnostní jistotu už nezaručilo, spíše naopak.

Vladimír Putin Ukrajinu nenávidí a bojí se jí pro vytrvalou snahu jejích obyvatel na cestě ke svobodě a nezávislosti. Co mu současné krveprolití umožnilo, jsou dnešní poměry – nejistý status Ukrajiny vůči EU a NATO.

Švédsko má nejen stejné barvy na vlajce jako Ukrajina, ale i stejné dilema. Stát se členem NATO vyžaduje čas nejen proto, že všechny členské země musí tuto žádost ratifikovat. Od deklarace úmyslu vstoupit k faktickému přijetí se tedy Švédové nacházejí v podobné situaci jako Ukrajina.

Bezpečnostní politika má v zásadě jen jeden cíl: přežití národů. Dvě stě let švédského míru v nás vybudovalo přepych zabývat se „zbytečnostmi“. Přirozeně můžeme pomoci v nouzi jiným, jako nyní Ukrajině, ale jedině s předpokladem, že budeme schopni pomoci i sami sobě. Členství v NATO proto musí počkat. Počkat, jestli změní kurs i Finsko, nebo se Rusko uklidní. I současná obrana, porovnáme-li obě severské země, se diametrálně liší. Finsko má 35 tisíc aktivních vojáků, Švédsko o 10 tisíc méně. Ze záloh mohou Finové nasadit skoro milion lidí, Švédsko jich uvádí jen 31 tisíc. Tento markantní rozdíl je způsobem zkušeností Finů z války se Sověty ve čtyřicátých letech a také tehdejší pohodlnou švédskou neutralitou. Kuriózní je fakt, že Švédové sice mají 650 tisíc islámských migrantů: ti mají ale v první řadě zájem jen o to, aby měli své reprezentanty v parlamentu, žádný jiný!

Švédský kult okolo alianční svobody byl sice podivnou závorkou, ale žádným mysteriem. Druhá světová válka byla silovým měřením Hitlera a Stalina a tehdejší ohebná neutralita Švédska mezi těmito dvěma masovými vrahy prý nebyla žádnou ostudou. Ovšem v čase, který po tomto konfliktu následoval, už to bylo spíše hloupou chybou.

Nyní stojíme s kalhotami u kolen a s diktátorem na druhé straně Baltského moře. Rusko, které představuje jen několik procent světové ekonomiky, se nachází ve fázi volného pádu a je na cestě zničit rozlohou druhou největší evropskou zemi – Ukrajinu. K tomu má Rusko, jak Putin deklaruje, i 6 tisíc jaderných zbraní ve zvýšené pohotovosti.

Jak byste se zachovali vy, kdybyste sousedili s bandity, kteří zmnožují své zbraně k boji se zákonem a policií? Koho byste museli podpořit?