Příště snad raději všechno zavřeme

Problém současného covidového rozdělení společnosti je také v tom, že my, co i přes protivenství úřadů stále žijeme normální život, nemůžeme tuto skutečnost a její dopady diskutovat veřejně. Znám městečko, kde celý prosinec probíhaly normální adventní slavnosti a kde stále vařily hospody. Lidé dokonce občas zpívali koledy a kostel byl otevřen pro všechny příchozí.

Tamní farář dodnes nedostal odpověď na otázku, jak se přišlo na to, že při deseti procentech přítomných katolíků se virus nešíří, ale při dvaceti procentech už ano. A během celého adventního prosince tam stále klesaly počty pozitivně testovaných. Občané tohoto městečka nutně získali pocit, že ani adventními koncerty, ani postáváním u stánků s teplými i alkoholickými nápoji se ten nešťastný covid nešíří, resp. že stát zavíral adventní trhy pouze pro marketingový pocit jistoty příslušných ministrů.

Není potřeba připomínat, že během adventní doby, kdy se scházely desítky obyvatel městečka u stánků se svařákem, nakupovaly tisíce zákazníků v sousedním supermarketu.

Nicméně, kdokoli by chtěl diskutovat zkušenosti „normálního“ života za covidu, bude utlučen argumenty „a co kdyby“ se někdo přeci jen nakazil a zemřel? Vezmete si to na svědomí? A vy a ten váš prodejce punče budete za tu smrt zodpovědní! A podívejte, jak čísla rostou! Opravdu, opravdu nemám protiargument. Tak příště snad raději všechno zavřeme.