Ona Kuba ještě existuje?

KOMENTÁŘ

Ona Kuba ještě existuje?
Vlajka Kuby Foto: Shutterstock
2
Komentáře
Jiří Peňás
Sdílet:

Hlavní zprávy

Týdeník Echo

Koupit

Zprávy

Další zprávy

Weby provozuje SPM Media a.s.,
Křížová 2598/4D,
150 00 Praha 5,
IČ 14121816

Echo24.cz

Copyright 2024 © Echo Media, a.s. © ČTK. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.Provozovatelem serveru je Echo Media, a.s., se sídlem Křížová 2598/4d, 150 00 Praha 5, Česká republika • IČ: 02581574 zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 19589.

Zprávy o tom, že v Havaně a snad i v jiných kubánských městech vyšli lidé do ulic a protestovali proti vládě, volali, že chtějí svobodu, a mávali vedle svých vlajek i americkými, jež jim tu svobodu pořád ještě symbolizují, už asi nevyvolávají tu správnou emoci.

Očekávalo se to po zhroucení sovětského bloku, jehož byla Kuba vystrčeným prstem do amerického břicha, očekávalo se to po nekonečně odkládané smrti Fidela Castra, vlastně se to čekalo tak dlouho, že už se zapomnělo, že nějaká socialistická Kuba, země, kde pořád vládne komunistická strana a oficiální ideologie je marxismus-leninismus, existuje.

 

Mezitím tam lidé od nás jezdili, koupali se v moři, libovali si, jak je tam lacino a jak je Havana příjemně zpustlá, mnozí říkali, že Kuba je vlastně fajn a že má mnohé přednosti a že ta diktatura tam není zas tak zlá, když mají všichni školy a zdravotní péči zadarmo: což se potvrdilo nyní, kdy režim není schopen obyvatelstvu zajistit dostatek vakcín. O Kubu a poměry tam se už zajímal jen málokdo, jen občas si někdo vzpomněl na kubánské disidenty, kteří ještě před nedávnem dostávali i desetileté tresty, a ne všichni jsou propuštění. Ale takových případů všude po světě je. Co je komu po nějaké Kubě?

Přitom jak nám ta exotická země byla kdysi blízká! Já si třeba pamatuju, že jsem záviděl všem kubánským pionýrům, že mezi ně chodí Fidel Castro, a jedna moje spolužačka byla na Kubě v pionýrském táboře a pak byla hvězdou naší školy. Všude ukazovala kubánský pionýrský šátek a odznaky a prý na vlastní oči toho Fidela viděla. Kubě se říkalo „ostrov svobody“ a očekávalo se, že se ta svoboda bude z ní šířit dál, hlavně mezi černochy, třeba v Angole a Mosambiku, kam ti kubánští instruktoři dobře zapadli.

Kubánci byli i od pohledu velmi odlišní lidé, ale měli jsme s nimi mnoho společných věcí: třeba oslovení soudruhu, brigády socialistické práce, domovní důvěrníky, materiální nedostatek, touhu po texaskách, a když přijeli kubánští pracovníci do Čech, tak jsme měli i společné pohlavní nemoci. Měli jsme také společné svaté. Čech prý v Havaně dosud narazí na starého somráka, který zná jméno Julius Fučík, což je třeba ve Venezuele zcela vyloučené. U nás se zase něco vědělo o revolučním básníkovi Josém Martím (nevědělo se nic, ale jmenovalo se tak jedno JZD) a hodně často se hrála písnička Guatanamera, kterou někteří považovali za revoluční píseň, i když je o holce, po které touží ten zpěvák, jak se na Kubánce sluší.

Ta podivuhodná česko-kubánská aliance, ve které jsme my trochu starší vyrostli, se zrodila ze společného postižení. To, co je pro nás už historií, obalující se do cukru sentimentu, je na Kubě stále v nějaké podobě realitou s rysy tíživé můry, které jsme i my sami, Češi a Slováci, pomáhali roztáhnout křídla. Vlastně i díky nám tam vládne rodově tentýž režim jako tady před dvaatřiceti lety: tytéž fráze, tentýž útlak lží a vydíráním, tatáž kultura pokrytectví a státní bídy. Postcastrova Kuba není latinskoamerická diktatura, kde je u moci junta důstojníků, se kterými není sice žádná legrace, ale nonkonformisti se bouří, nadávají, porvou se na náměstí a píší do opozičních novin. Ten režim je stále totalita sovětsko-husákovského stylu obohacená o prvky tropického šílenství. Ještě nedávno se tam nemohlo nic, lhalo se tam všude, domovníci (Výbory na obranu revoluce) donášeli na každého a vítězství pracujícího lidu pokračovalo. Je to vláda zmaru, předstírající, že je nejvyšším naplněním lidských tužeb. Moc, která si přivlastnila slova, jako je svoboda, důstojnost, vlast, aby jimi mlátila po hlavě každého, kdo hájí jejich pravý obsah. Měli bychom proto Kubáncům trochu rozumět a cítit jejich pronásledování jako kus svého vlastního, možná i své dávné viny.

Foto: Echo

 

×

Podobné články