Volební rozbuška. Ústavní soud znovu zamával politikou

ECHOPRIME

Volební rozbuška. Ústavní soud znovu zamával politikou
Homo politicus par excellence. Politické zájmy a instinkty v sobě nikdy za ty dlouhé roky, co si ho prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman vybírali na pozici šéfa soudu, nepotlačil. Foto: Profimedia.cz
Týdeník

Lenka Zlámalová

Když Ústavní soud České republiky první únorový týden odjistil politickou rozbušku zrušením podstatných částí volebního zákona, rozjela se po letech znovu v další repríze velká debata, jestli se soudci stále drží ve své roli strážců ústavy, nebo se dostali za hranu zásahů do politiky, kterou nepřípustně ovlivňují. Opět se spustila diskuse o soudcokracii.

Za ni zásah ústavních soudců označili prezident Miloš Zeman i jeho předchůdce Václav Klaus. Velmi kritický byl i místopředseda občanských demokratů Alexandr Vondra. Andrej Babiš to přesně ve svém tradičním a konspiračním stylu označil za osobní útok na sebe. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová šla ještě dál a začala v novinovém rozhovoru spekulovat, co za rozhodnutí asi ti soudci, kteří pro něj zvedli ruku, dostali slíbeno. Opět to byl tradiční styl současné ministryně spravedlnosti, který má velmi často blíž k pavlačovým drbům a spekulacím než k výrokům hodným členky vlády. Proti Benešové se ostře ozvala jak Česká advokátní komora, jejíž je ministryně, předvládní profesí advokátka, stále členkou, stejně jako Unie státních zástupců. Benešová byla pod tlakem nucena zacouvat k obecným vysvětlením, že měla na mysli pokušení, jakým jsou ústavní soudci vystaveni, když mohou usilovat o druhý mandát.

Zbývající část politické scény a ústavní právníci většinou rozhodnutí Ústavního soudu buď chválili za to, že zrušilo protiústavní nerovnost hlasů, nebo to přešli bez vyjádření. Skoro všichni ale unisono kritizovali, že Ústavní soud rozhodl o stížnosti senátorů od jejího podání v prosinci roku 2017 až po době delší než tři roky. Osm měsíců před volbami do Poslanecké sněmovny.

Zrušil dvě pravidla, která mohou dost výrazně změnit volební výsledky. Povinné prahy, které potřebují na vstup do parlamentu koalice stran. Ty se s každou další stranou zvyšovaly o pět procent. Zároveň zrušil i D’Hondtův přepočet hlasů, který zvýhodňoval silnější strany. Otevřel tím volební zákon k reformě, která může mít různou sílu. Jediné, co v této chvíli platí, je práh pět procent pro vstup do sněmovny. Soudci nezrušili rozdělení země do čtrnácti velikostí výrazně odlišných krajů, které vede k velké nerovnosti hlasů. V menších krajích, jako je Karlovarský nebo Liberecký, bylo pro zisk mandátu potřeba násobně víc hlasů než ve velkých krajích. Přestože soud kraje nezrušil, nález je formulován tak, že politici mají v tomto směru volné hřiště. Pokud se většiny v sněmovně a v Senátu dohodnou, že celá republika bude jedním okrskem, jako je to ve volbách do Evropského parlamentu, nález Ústavního soudu tomu nebrání. V těchto mantinelech vytyčil Pavel Rychetský a většina soudu politickým stranám hřiště, na němž musí během pár měsíců do voleb najít nová pravidla volebního zákona.

Celou analýzu Lenky Zlámalové k rozhodnutí Ústavního soudu si přečtěte na EchoPrime nebo v tištěném Týdeníku Echo. Objednat si jej můžete zde.

Foto: echo