Zákaz islámu: proč a jak?

Po sněmovních volbách zakotvilo v české politice díky více než půl milionu hlasů pro SPD Tomia Okamury relativně nové téma: zákaz islámu. Z radikálních kruhů byl tento požadavek slyšet už několik let. Teprve teď se z něj ale stalo téma, které může sehrát roli i v podpoře nové vlády. Ponechme stranou, že ani Tomio Okamura nejspíš neví, jak takový zákaz naformulovat. O to nejde. Otázkou totiž je, pokud by i někdo přišel na to, jak zakázat islám, čemu to pomůže.

Nemá smysl zavírat oči před realitou. Teroristický útok je v Evropě skutečná, každodenní hrozba. V drtivé většině je společným jmenovatelem útoků islámský radikalismus. Nelze pominout, že se zavedením práva šaría či s ochranou víry se zbraní v ruce podle řady studií názorově souzní významná část muslimů žijících v západní Evropě. Po desetiletích je tedy výsledkem jejich hodnotové integrace fiasko. A je proto legitimní seriózně mluvit o tom, jak před uvedenými riziky ochránit naši zemi. Cíl máme všichni stejný: žít v bezpečí. Zajistil by nám ho zákaz islámu? Myslím, že ne. A uvedu, proč.

Trestní postih doteď žádnou radikální ideologii nevymýtil. V Česku už zákaz šíření a podpory nenávistných myšlenek a ideologií platí. Přesto rasismus ani neonacismus ze společnosti nevymizely. A komunisté se dnes dokonce znovu derou k moci. Zákaz sám o sobě problém neřeší, pouze ho přesouvá do ilegality. A radikalismu se velmi dobře daří právě v uzavřených komunitách tmelených pocitem nepochopení a vyloučení z většinové společnosti. Tudy cesta určitě nevede. Kudy by naopak měla vést?

Za prvé by měla vést k důsledné kontrole vlastního území. Byl to Ronald Reagan, kdo řekl, že národ, který nekontroluje vlastní hranice, není národem. Pokud vláda nemá kontrolu nad územím státu a jeho suverenitou, je zbytečná. Proto je jakýkoliv pokus o narušení suverenity nepřijatelný. Mám na mysli hlavně myšlenky, jako jsou povinné přerozdělovací kvóty. Jsem přesvědčena, že imigrační politiku musí stát držet pevně v rukou a hlasovat pro povinné kvóty by byla vlastizrada.

Za druhé je to sebevědomá ochrana vlastních tradic a pravidel. Češi jsou nábožensky tolerantní národ. Víru vnímáme jako osobní věc každého člověka. Jsme ovšem hákliví, když nám někdo začne vnucovat svou víru nebo náboženské zvyky. Zakazuje ti víra jíst vepřové? V pořádku, tak ho nejez. Ale nediktuj nám, jestli ho můžeme jíst my. Slavíš Ramadán? Proč ne, ale opovaž se nám zakazovat vánoční betlémy na náměstích. Dáváš přednost právu šaría před naším civilním právem? Nemáš tu co dělat. Pokud tu chceš žít, respektuj naše tradice a naše pravidla.

Za třetí sem patří důkladná preventivní práce bezpečnostních složek. Mohou analyzovat rizikové faktory, infiltrovat komunity, nebo prověřovat žadatele o azyl. V boji proti islámskému radikalismu jsou jedním ze základních pilířů. Je smutné, že tajné služby nemají pro tuto práci adekvátní prostředky. Například BIS má na svou činnost ročně jen okolo jedné miliardy. Obdobný rozpočet má Úřad vlády, který „pouze“ zajišťuje servis pro premiéra a jednání kabinetu. Tady si musí vláda rychle přenastavit priority.

První a nejdůležitější povinností státu je zajistit bezpečí občanů. Zákaz islámu by k zajištění bezpečí v naší zemi nevedl, spíš naopak. To ale neznamená, že máme čekat s rukama v klíně, než dojde k tragédii. Je nutné systematicky pracovat na prevenci radikalismu, vést sebevědomý dialog s muslimskou komunitou, nepustit na naše území radikální imámy a dodržovat přísně nastavená azylová pravidla. Problém není s islámem, ale s islámským radikalismem. Politici jako je Tomio Okamura oba pojmy vědomě zaměňují. Vyvolávají ale v lidech pouze strach a zemi i společnosti tak jenom škodí.