1 Výročí úmrtí

Hrdina, nebo udavač? Před 75 lety nacisté popravili komunistického novináře Julia Fučíka

NOVÉ

Témata: , ,

Před rokem 1989 byl tehdejším komunistickým režimem prezentován jako vzor hodný obdivu, jako romanticky nadšený a statečný hrdina, komunista. V posledních letech byl mýtus neohroženého Julia Fučíka, který nezradil, značně doplněn. Někteří badatelé označili tohoto komunistického novináře a spisovatele, od jehož popravy v Berlíně uplyne 8. září 75 let, za konfidenta gestapa a jeho Reportáž psanou na oprátce za komunistický podvrh.

Autenticitu knihy potvrdil v roce 1990 znalecký posudek kriminalistického ústavu ministerstva vnitra, faktem však zůstává, že komunistický režim dílo využil k propagandě své ideologie, mimo jiné i jeho upraveným a zkráceným vydáním.

Oficiální verzi oslavující chování Fučíka v ilegalitě a v nacistickém vězení přijímala s nedůvěrou řada lidí již před pádem komunistického režimu. Jeho gloriolu národního hrdiny zpochybnili tehdy veřejně například literární historik a překladatel Václav Černý či novinář Ferdinand Peroutka. Stejně skepticky se mnozí stavěli k Reportáži psané na oprátce, kterou Fučík napsal v pankrácké věznici na jaře 1943. V 90. letech se pochybnosti ohledně Fučíkova morálního profilu i samotného autorství dostaly na veřejnost.

V necenzurované podobě vyšla kniha poprvé až v roce 1995 a potvrdila mimo jiné i to, že Fučík přece jen při výsleších na gestapu „mluvil“. „Pochopil jsem, že i tady mám příležitost k boji… Bylo třeba začít hrát vysokou hru. ‚Mluvil‘ jsem tedy. Obrátil jsem jejich pozornost docela jiným směrem,“ obhajoval se Fučík v závěrečné pasáži knihy. Tím se například vysvětlilo i to, proč během pobytu ve vězení mohl jeho cely opouštět k výletům do Braníka a na Hradčany s komisařem gestapa Josefem Böhmem nebo díky čemu získal funkci „hausarbeitera“ (chodbaře). To mu sice pomohlo propašovat ve formě motáků zápisky, před trestem smrti ho to však nezachránilo. Popraven byl v noci ze 7. na 8. září 1943 v berlínském Plötzensee.

Čtěte také: Zemřel poslední československý a první slovenský ministr obrany Imrich Andrejčák

Julius Fučík se narodil 23. února 1903 v Praze na Smíchově. Po maturitě v Plzni externě studoval (1921-1929) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Již během studií přispíval do celé řady časopisů. Studentskou levicovou Avantgardu spolu zakládal a v časopisu Kmen působil jako vedoucí redaktor.

Ve 30. letech byl šéfredaktorem týdeníku Tvorba a redaktorem Rudého práva a Haló novin. V letech 1934 až 1936 působil jako dopisovatel Rudého práva v Moskvě. Ještě předtím však oslavoval Sovětský svaz v reportážích, které vyšly poprvé jako soubor v roce 1932 pod názvem V zemi, kde zítra již znamená včera.

Do komunistické strany vstoupil Fučík hned v roce jejího vzniku 1921. V roce 1929 podpořil snahy o „bolševizaci“ strany, když inicioval manifest dvanácti spisovatelů na podporu nového Gottwaldova vedení. Stál v pozadí řady dělnických stávek na Mostecku a od počátku německé okupace byl činný v domácím komunistickém odboji, například spolu zakládal Národní revoluční výbor inteligence.

Kromě politické publicistiky se Fučík věnoval též literární a divadelní kritice. Z jeho pera vyšly například studie Božena Němcová bojující či O Sabinově zradě. Překládal z ruštiny a němčiny a pokoušel se o beletrii (torzo autobiografického generačního románu Pokolení před Petrem). Na fučíkovském kultu se po válce významně podílela jeho žena Gusta.

Čtěte také: Babiš odsoudil komunismus. „Jste nejúspěšnější odchovanec KSČ, tak mlčte,” vzkázali mu komunisté

V Týdeníku Echo a na EchoPrime se dozvíte více, získáte je zde.


Vážení diskutující,
Echo24.cz chce umožnit svobodnou diskuzi, ale vyhrazuje si právo neukládat či mazat příspěvky urážlivé, vulgární, xenofobní, odkazy na jiné internetové stránky či takové příspěvky, které odporují obecné lidské slušnosti. Před vložením vašeho příspěvku prosím zkontrolujte, zda jste opravdu přihlášeni. V opačném případě se váš příspěvek ukáže jen na vašem monitoru, ale do diskuze se nezanese.