Dochází tu k rozpadu právního systému. O chování policie během nouzového stavu

ECHOPRIME

Dochází tu k rozpadu právního systému. O chování policie během nouzového stavu
Lid a jeho policie. Praha 7. března 2021. Foto: Foto: Profimedia.cz
8
Týdeník

Ondřej Šmigol

Opatření proti šíření koronaviru v posledních týdnech znamenají také snad největší nasazení policie v historii České republiky. Strážci pořádku dohlížejí na nošení roušek na veřejnosti, hlídají hranice okresů i státu. Takovýto masivní policejní dohled již vedl ke střetům s občany, kteří se odmítají podřídit vládním nařízením. Na veřejnost unikla videa tří zákroků, která na první pohled působí surově. Odmítači leží na zemi a na nich policista. To na veřejnosti vyvolalo bouři a obvinění z policejního násilí. O tom, jaké jsou vlastně povinnosti policie, co si může dovolit a jak se má zachovat občan, diskutovali viceprezident Unie obhájců Lukáš Trojan, státní zástupce specializující se na trestné činy policistů Ondřej Šťastný a bývalý ministr vnitra Ivan Langer.

V posledních týdnech se na veřejnosti objevilo několik videí, na nichž policisté povalili na zem člověka odmítajícího nasadit si roušku. Šlo v těchto případech o adekvátní reakci? A pokud ne, jak by měl v takové situaci vypadat policejní zákrok?

Langer: Zaprvé bych řekl, že se jedná o excesy, o individuální případy a že v 99 % okolností policie postupuje zcela jiným způsobem. Zadruhé – i to jedno procento je podle mě rizikový virus, který když se pomine a nechá jen tak projít bez komentářů a bez upozornění, tak má zejména v této době velký potenciál se šířit a infikovat všechny bezpečnostní sbory a všechny, kteří zasahují do našich práv a svobod. Proto si myslím, že na jedné straně nemáme propadat zděšení, ale rozhodně ne na straně druhé uklidnění, podceňovat to, bagatelizovat to a nevyjádřit se k tomu zcela jednoznačně.

Šťastný: Já jsem to, co je dostupné na internetu, zhlédl. To znamená nějaká videa, nějaké fotky k těm předmětným zákrokům. Tuším, že to bylo Uherské Hradiště, Ostrava a České Budějovice. Prohlížel jsem si je pozorně, a právě proto si netroufám soudit, jestli ty zákroky jako takové byly nezákonné, nebo jestli byly nepřiměřené. Protože, a na to již někteří komentátoři ve veřejném prostoru velmi trefně upozorňují, tam chybí jedna z těch nejdůležitějších věcí, tam chybí začátek toho incidentu, protože policie už na něco reagovala. Z toho, co tomu předcházelo, můžeme tušit, že byla asi poměrně intenzivní agrese verbálního rázu vůči Policii České republiky, které předcházelo evidentně neuposlechnutí výzvy, což je samo o sobě nezákonné jednání, takže aniž bychom znali dané okolnosti a pečlivě je zvážili, tak těžko říci, jestli to policie vyhodnotila špatně, nebo dobře. A ta druhá část, jak by měl vypadat vzorový zákrok policie po neuposlechnutí výzvy, tak ta je dost složitá. Primárně určitě v 90 a více procentech vypadá ten zákrok tak, že osoby, vůči kterým výzva směřuje, se jí podrobí a vše je řešeno domluvou, smírně. Bohužel v té menšině případů to nepomůže, pak je právem, ale i povinností policie přistoupit, zdůrazňuji, k legálnímu fyzickému násilí. A otázka, kde je ta míra a kde je ten moment, kdy už k tomu násilí přistoupit, kde je ta přiměřenost, to je někdy tenká hranice a musí se skutečně vážit případ od případu.

Celý Salon Týdeníku Echo si přečtěte na ECHOPRIME nebo v tištěném Týdeníku Echo. Objednat si jej můžete zde.

Foto: echo