Proti Babišovi už nejde bojovat fňukáním, říká hejtman Kuba
ECHOPRIME
Martin Kuba je chodící důkaz toho, že comebacky jsou možné i v české politice. Bývalý ministr průmyslu ve vládě Petra Nečase, která byla před sedmi lety smetena policejní razií, tehdy zmizel z vysoké politiky s pověstí spojence „kmotra z Hluboké“, lokálního politika ODS Pavla Dlouhého. V dalších volbách nepronikl ani do sněmovny, dokonce ani do zastupitelstva Českých Budějovic. Před čtvrt rokem ale výrazně zabodoval v krajských volbách. Stal se jihočeským hejtmanem. Přitahuje pozornost nápady, jak zkrátit karanténu vytrasovaných lidí s negativním testem na koronavirus nebo jak organizovat očkování ve velkých, ad hoc zřízených centrech. Začít jinak než vakcínou nemůžeme samozřejmě ani my.
Kde myslíte, že ta vakcinace vázne?
V tuto chvíli na dvou místech. Jednak je vakcíny málo, jednak tam, kde nebyli připraveni, jim drhne očkování. Když jsem viděl očkovací strategii, kterou ministerstvo vydalo 6. prosince, bylo mi hned jasné, že to žádná strategie není. Oni se tam na dvou stránkách věnovali otázce, jak se vakcína vyvíjí a vyrábí, že jedna z nich je zmražená a těžko se převáží. Ale to my vůbec nepotřebujeme vědět. Kdybych tu sáhl po přirovnání z druhé světové války – když Spojenci bojovali proti Hitlerovi, taky měli strategii, jejíž součástí ale byla řada jednotlivých operací: vylodíme se v Normandii, na tuto pláž vrhneme tolik mužů a sem tolik tanků. Takové operace v ministerské strategii očkování úplně chyběly. Z čehož jsem pochopil, že si jako Jihočeský kraj ten plán musíme udělat sami. Už ke konci prosince jsme ho měli vypracovaný. Očkování zdravotnického personálu. V seniorských domech jsme dali zjišťovat, kdo se chce naočkovat, připravovali jsme informované souhlasy. Spočítali jsme si seniory, které chceme naočkovat. Tady jsme si stanovili věk od 60 let výš.
Proč tak nízko? U nás i ve světě se běžně jako hranice, od které covid výrazně častěji končí smrtí, užívá sedmdesátka.
Ale mě zajímají i hospitalizace. Aspoň v našem kraji 70 procent lidí s covidem v nemocnicích tvoří lidé nad 60 let. Těch je u nás celkově 174 tisíc. Když naočkujeme je, zbavíme nemocnice 70 procent pacientů, tím pádem už se nemocnice covidem nepřetíží. A máme vyřešený problém, nemusíme děti držet doma, když se na jejich dědy a babičky ta nemoc už nikdy nepřenese. Se zdravotníky a dalšími lidmi kritické infrastruktury to dělá 200 tisíc lidí, jimž je potřeba vakcínu nabídnout co nejrychleji. Takže 400 tisíc dávek. Dále jsme si spočítali, jak dlouho nám vakcinace tohoto množství lidí může trvat, a když tu dobu chceme dodržet, kolik lidí musíme očkovat denně. Šest až sedm tisíc. Mimochodem, k dnešnímu dni (rozhovor se vedl 14. ledna – pozn. red.) už zdravotníky a téměř všechny domovy důchodců máme naočkované. Takže dnes když do kraje přijde zásilka, máme ji během dvou tří dnů spotřebovanou. Tento týden na jih Čech přišlo pět krabic, přičemž v jedné krabici je 975 dávek, a protože z jedné lahvičky my místo pěti nabereme šest, v tom měl premiér pravdu, reálně to je asi 1170 dávek. A zítra už nebudeme mít co očkovat, zase budeme čekat na další zavážku. Pro nás to byla jednoduchá práce. Ale obávám se, že na ministerstvu zdravotnictví si zpočátku nikdo nebyl ochoten položit známá čísla a věci vedle sebe, spočítat a podle toho se připravit. Všechno se dohání zpětně. Najednou se honem honem za pár dní a nocí připravují programy pro registraci zájemců o vakcínu, najednou se zjišťuje, že nám v republice chybějí stříkačky a jehly. A najednou se zjišťuje, že nemáme dostatek vakcín.
Ten nedostatek vakcín je vina vlády, nebo v tom je nevinně, protože EU je objednávala váhavě a je jich v Evropě málo?
Tohle se mi vládě těžko předhazuje, protože jsem u toho vyjednávání nebyl. Jen mi nebere rozum, že v Izraeli vakcíny mají, a EU, která o sobě říká, jak je ve světě silná, a díky tomu, kolik zastupuje členských zemí, jaký je strašně zajímavý strategický partner, si tohle vyjednat neumí.
