Waterboarding a bití. Islamisté Foleyho i další mučili
Rukojmí v Islámském státě
SVĚDECTVÍ
1
Žurnalisté i humanitární pracovníci. Obyčejní lidé ze Západu, kteří se jako rukojmí dostali do spárů radikálů z Islámského státu. Minimálně čtyři z nich islamisté zavraždili, zbylí se dostali na svobodu, většinou na základě zaplacení výkupného. Všichni z nich však byli vystaveni nesnesitelnému psychickému i fyzickému utrpení. Byli biti, vězněni ve tmě, týráni hladem, byli nuceni podstoupit simulované popravy nebo mučící techniku waterboarding.
Obsáhlý článek v The New York Times vypráví o celkem 23 známých rukojmích, 19 mužích a 4 ženách z Evropy a Severní Ameriky. Text vznikl především na základě svědeckých rozhovorů s pěti z oněch 23 zadržovaných a s místními obyvateli, kteří na vlastní oči viděli, jak bylo se zahraničními vězni zacházeno. Své vzpomínky připojili i příbuzní a spolupracovníci zajatých a také úzký okruh těch, kteří jejich propuštění vyjednávali. Klíčové detaily poskytl rovněž jeden bývalý člen IS.
22. listopadu 2012 byl unesen americký novinář James Foley, první ze zavražděných zajatců. V té době ještě organizace Islámský stát ani fakticky neexistovala, ovšem hrozba islámského extremismus v Sýrii již patrná byla. Postupně ale IS nabývala na moci, rostla z chaosu syrské občanské války, až se z ní stalo nejmocnější povstalecké hnutí v regionu.
Foley byl unesen spolu se svým britským kolegou Johnem Cantliem pouhých 25 mil od bezpečných tureckých hranic. Cantlie je i nadále zadržován islamisty, snad stále naživu. O tom alespoň svědčí nedávné video ze syrské Kobani, na kterém Brit hovoří.
Čtěte také: Zajatý Brit se objevil na videu údajně ze syrského Kobani
Po únosu těchto mužů potkal v následujících čtrnácti měsících stejný osud dalších minimálně 21 zahraničních novinářů a humanitárních pracovníků. V červnu 2013 došlo k únosu čtyř francouzských novinářů, v září tří španělských a v letošním lednu pěti humanitárních pracovníků z Lékařů bez hranic. IS tak disponovala téměř dvěma tucty zajatců a vymyšlenou strategii, jak je vyměnit za hotovost.
Špionáž pro CIA či KGB
Všichni zajatí podstoupili stejný “vstupní“ proces. Byl jim sebrán mobilní telefon, fotoaparáty, počítače a islamisté se na nich dožadovali přístupových hesel. Současně také zkontrolovali jejich profily na sociálních sítích, prověřili emailové archivy nebo fotografie. Hledali totiž důkazy o jejich špionážní práci pro západní zpravodajské služby a armády.
Marcin Suder, sedmatřicetiletý polský fotožurnalista unesený v červnu 2013, vzpomíná: ,,Odvedli mě do budovy, kde probíhaly výslechy. Zkontrolovali můj foťák, tablet a pak mě svlékli do naha. Pátrali po čipu implantovaném pod kůži nebo umístěném v mém oblečení. Pak mě začali mlátit," uvádí jeho svědectví New York Times. Suder také dodává, že potom, co do Google vyhledávače zadali jeho jméno ve spojení s CIA a KGB, obvinili jej ze špionáže.
Brit David Haines byl donucen přiznat svou armádní minulost. Islamisté se o tom dočetli na jeho profilu na Linkedln. To samé potkalo i Petera Kassiga, humanitárního pracovníka z americké Indiany, veterána z války v Íránu.
Foley byl islámem fascinován, říká jeho spoluvězeň
Zajatci se snažili krátit čas hraním her, z papíru si vyrobili šachy. Bavili se také tím, že si scénu po scéně převyprávěli nejrůznější filmy. V dobách nejhorších nicméně dostávali jen šálek jídla denně a týdny trávili v naprosté temnotě. Konečně jim věznitelé dali k dispozici alespoň baterku, protože vězni na sebe ve tmě často vylili jídlo a pití. V cele nebyly ani žádní matrace, jen pár dek. Tyto nehostinné podmínky se logicky odrazily na psychice vězňů. Ti postupně začali svoji frustraci obracet proti sobě. Není proto divu, že někteří, včetně Foleyho, hledali útěchu v náboženství svých věznitelů a přijali islám.
Devatenáctiletý Belgičan Jejoen Bontinck, který bojoval z IS a nyní v domovské zemi čelí obvinění z napomáhání teroristické organizaci, strávil v létě 2013 tři týdny v cele s Foleym. Mladík vzpomíná, že Foley konvertoval k islámu a přijal jméno Abu Hamza. ,,Nemyslí si, že by Foley přijal islámskou víru jen proto, aby se mu dostalo lepšího zacházení. Myslím, že to bylo upřímné," dodává mladý Belgičan. Také jiní zajatci tvrdí, že Foley byl islámem fascinován a že nad anglickým překladem Koránu, který mu věznitelé donesli, strávil hodiny.
Peníze na prvním místě
Islamisté dobře vědí, jaké státy jsou ochotny za rukojmí zaplatit. Stejně tak jsou znalí politiky USA a jejích spojenců, jež odmítá s teroristy vyjednávat, natož jim za ně zaplatit. V loňském listopadu měli všichni zajatci uvést emailový kontakt na některého ze svých příbuzných. V prosinci si islamisté s příbuznými vyměnili několik emailů.
Na základě takto získaných informací pokládali radikálové svým vězňům osobní otázky. Otázky typu ,,Kdo plakal na svatbě tvého bratra?" nebo ,,Kdo byl kapitánem tvého středoškolského fotbalového týmu?" dodaly Foleymu zbytečnou naději. Myslel si, že po kontaktování jeho rodiny se už americká vláda postará o jeho propuštění.
Následně ale Američané a Britové se znepokojením pozorovali, že spoluvězni ostatních národností jsou k dalším rozhovorům s islamisty zváni častěji než oni. Do dubna byla propuštěna polovina zajatců. V červnu se počet vězňů zredukoval z 23 na sedm - tři Brity a čtyři Američany.
V srpnu letošního roku došlo k první vraždě – hlavu uřízli právě Jamesi Foleymu. O dva týdny později potkal stejný osud Američana Stevena Sotloffa, po další době Brity Davida Hainese a Alana Henninga. V zajetí tak zůstává Američan Kassig, Brit Cantlie a Američanka, jejíž identita doposud nebyla zveřejněna. Na posledním videu Islámský stát avizoval, že dalším na řadě je právě Kassig.
