Přežili holocaust? Židovské muzeum pátrá po tvářích z fotek

Židovské muzeum v Praze pátrá po jménech a osudech stovek neznámých lidí, jejichž tváře se dochovaly na snímcích z dob německé okupace. V archivu muzea je více než 700 převážně portrétních snímků asi 400 osob. U mnohých je pouze napsáno „neznámá žena“, „neznámý muž“, v lepším případě pan Bondy nebo pan Kohn. Zjistit pravou identitu se zatím podařilo u více než 150 lidí.

Správce fotoarchivu pražského Židovského muzea Martin Jelínek strávil loni asi hodinu před jedním domem v centru Prahy. Právě na této adrese měla sídlit firma Ivana Kronbergera. Pátral totiž po totožnosti muže z fotografie označené pouze jako „p. Kronberger se synem“. Nic víc o něm nebylo známo.

V domě už očividně firma Krongergerových nebyla, na nikoho z rodiny nebylo možné sehnat z veřejných zdrojů telefonní číslo a ani obyvatelé domu, které Jelínek oslovil, o rodině se židovským jménem nic nevěděli. Asi až desátý člověk, muž středního věku tvrdil, že se manželé Kronbergerovi – starší pán a mladší žena – před nějakou dobou odstěhovali. Snad na chalupu na Šumavu.

Byl to další krok k tomu, aby se Jelínkovi nakonec podařilo vypátrat manželku Ivana Kronbergera, který byl oním synem na snímku pořízeném někdy mezi lety 1942 až 1944 a odkrýt osud celé rodiny.

Motocyklový závodník a prodejce

Ivanův otec František Kronberger před válkou prodával v Praze výrobky firmy JAWA, byl motocyklový a automobilový závodník a pro Československo mimo jiné vybojoval se svým obchodním partnerem Jaroslavem Kaiserem v roce 1932 v italském Meranu stříbrnou medaili v legendárním motocyklovém závodě International Six Days.

Za války pak podobně jako jiní lidé se stejným osudem pracoval na pražské židovské obci. Díky tomu, že na jeho ženu se nevztahovaly protižidovské Norimberské zákony, celá rodina okupaci přežila.

Fotografie „p. Kronberger se synem“ je jednou z posledních, které se Martinu Jelínkovi podařilo rozluštit. Pomohla mu k tomu také kartotéka pražské židovské obce.

V archivu ovšem zároveň objevil snímek s názvem „Kronberger mladší“, o kterém znovu neví vůbec nic – ani zda byl příbuzným už „odhalené“ rodiny. Takže pátrání může pokračovat...

Zakladatelé Vítkovických železáren

Jelínek vlastně začal se svým bádáním na vysoké škole. Jako student muzeologie na filozofické fakultě v Brně napsal bakalářskou práci, v níž se zabýval možnostmi, jak identifikovat neznámé osoby na fotkách z fotoarchivu Židovského muzea, kde už tenkrát pracoval.

Pak se rozhodl ve své „nekonečné“ práci pokračovat. Má za sebou několik významných úspěchů. Kromě relativně neznámých jmen se mu podařilo identifikovat i rodinné příslušníky významných předválečných obyvatel Československa.

Například jedna neznámá tvář na černobílé fotografii se „proměnila“ na Františku Gutmannovou, manželku velkoprůmyslníka Viléma Gutmanna, jehož rodina v 19. století spoluzakládala Vítkovické železárny.

Podařilo se zjistit i to, že paní Gutmannová zahynula v Osvětimi, kam byla převezena z Terezína v říjnu 1944.

Syn onemocněl, skončili v Osvětimi

Jedním ze zdrojů informací při pátrání po 70 let starých fotografií je Institut Terezínské iniciativy a jejich projekt Terezínské album, které se stará také o digitalizování fondů policejního ředitelství v Národním archivu.

Jelínkovi pomáhá i kartotéka Židovské obce v Praze, ale i moderní prostředky, jako je Facebook, Skype, různé geneologické servery, ale také osobní setkání s pozůstalými nebo příbuznými.

Například při pátrání osudech Gertrudy Zelenkové, manželky slavného předválečného architekta a scénografa Františka Zelenky, se Jelínek seznámil s jeho neteří, která žije v Los Angeles a s níž si psal přes internet.

Od ní se dozvěděl, že Zelenkovi mohli vycestovat z protektorátu, dostali vízum, ale kvůli onemocnění syna Martina odjezd odložili. Jenže pak už se za hranice nedostali. V říjnu 1944 zahynuli v Osvětimi.