Letos pozor na cenné papíry

ÚHEL POHLEDU: Statistika nejen věda je, nejen má cenné údaje, také je občas velkou komedií. Pokud statistiky nečteme správně a v kontextu, snadno z nich můžeme vyvodit slušné nesmysly. Tak například:

Když vám řeknu, že meziroční růst spotřebitelských cen v Německu loni zrychlil na 3,1 procenta, asi vás to ještě moc nevyděsí. Inflace 3,1 % nevypadá moc nebezpečně. Trochu větší grády to dostane, když dodám, že je to nejvyšší roční inflace v Německu od roku 1993. Ale pořád možná pokrčíte rameny. Když k tomu dodáme, že průměrná roční inflace – tedy inflace zprůměrovaná za všechny měsíce jednoho roku – je něco hodně jiného než inflace v jednom konkrétním měsíci, a že na konci roku 2021 se už německá inflace dostala k 6 procentům, patrně vás to už zneklidní víc. A když k tomu doplním, že takzvaný index cen výrobců (PPI) za celou eurozónu v listopadu 2021 podle nových údajů meziročně vzrostl o 23,7 %, už budeme s mírou znepokojení hodně jinde.

Pak si ještě přidám oznámením, že světové ceny potravin se v loňském roce zvýšily o 28,1 procenta na nejvyšší hodnotu za deset let. Prudký nárůst přitom vykázaly všechny kategorie, přispěla k tomu neúroda a vysoká poptávka. A pak tomu nasadím korunu konstatováním, že index cen výrobců vždy časově předbíhá index spotřebitelských cen. Takže pokud dneska index cen výrobců roste, znamená to, že s inflací spotřebitelskou ještě zdaleka nejsme na vrcholu – bude dál zrychlovat.

Takovou „správnou“ volbou sdělovaných statistik lze pěkně vrtět veřejným míněním a veřejnou mírou nervozity z inflace. Přitom žádné z uvedených čísel nebylo nepravdivé. Za českou ekonomiku ke dnešnímu dni ještě aktuální data o inflaci neznáme, ale můžeme si být jisti, že i ona stále leze vzhůru. (Ale na druhou stranu nás na tom zase může těšit prudce zpevňující koruna, která tyto inflační tlaky alespoň částečně neutralizuje, protože působí do jisté míry protiinflačně.)

Tenhle příklad, jak různě se dají vnímat a vykládat statistiky, nám leccos objasní. Je nutné zachovat si značnou dávku obezřetnosti při čtení různých finančních zpráv a komentářů. I když nemusí být nutně vylhané, mohou být prostě vytržené z kontextu. Jednou z takových z kontextu vytržených zpráv je i ta, která tento týden frekventovaně cituje globálně působící banku Goldman Sachs, jejíž ekonomičtí stratégové vydali analýzu, podle níž jsou evropské akcie dobrým útočištěm před celosvětovým akciovým poklesem. A ten je zase odpovědí na očekávané vyšší úrokové sazby zejména ve Spojených státech.

Tento týden totiž americká centrální banka Fed naznačila, že zvýšení jejích signálních úrokových sazeb může být v dalších měsících mnohem agresivnější, než mnozí očekávali. A vysoké úrokové sazby akciím nesvědčí. Akciové firmy se totiž nemohou levně úvěrovat a udržovat uměle při životě. Navíc se také zdražují úvěry, za které mnozí spekulanti nakupují akcie. Ihned po tomto „naznačení“ se nastartoval celosvětový akciový pokles. V Evropě ovšem nedosáhnul zase takových grádů.

Z této hojně citované zprávy by se mohlo zdát, že evropské akcie jsou zdravější a lépe si podrží svou hodnotu. Ale chyba lávky. Opět jde jen o zkreslený úhel pohledu. Ve skutečnosti to říká jen tolik, že zatímco Amerika se už vrací k trochu „zdravějším“ a „normálnějším“ úrokovým sazbám, Evropa stále ještě jede krizový vývoj. Amerika již odkládá kyslíkovou masku, Evropa pořád jede na mimotělním oběhu. V podstatě pointou této zprávy je, že evropské akcie jsou ještě v mnohem zoufalejší kondici než ty americké.

To je pro nás výživné konstatování zejména poté, když jej spojíme ještě s jednou informací: Ministerstvo financí totiž pozastavilo vydávání státních dluhopisů pro občany, tzv. Dluhopisy Republiky. Zejména jejich poslední úpis před Vánocemi byl mimořádně populární. Aby taky ne, když šlo o jakousi tržní anomálii, jednu z mála, která umožňovala zabezpečit se před inflací, protože dluhopisy nabízené občanům byly pojímány jako protiinflační. Nyní tedy nebudou k dispozici protiinflační dluhopisy, o evropských akciích víme, že zdravím nepřekypují. Suma sumárum z toho vyplývá, že pokud se někdo bojí inflace, o které víme, že ještě pořád poroste, v cenných papírech spásu asi nenajde.